SLOKA 3
tam upaśrutya ninadaṁ
jagad-bhaya-bhayāvaham
pratyudyayuḥ prajāḥ sarvā
bhartṛ-darśana-lālasāḥ
tam—ten; upaśrutya—když vyslechli; ninadam—zvuk; jagat-bhaya — strach z hmotného bytí; bhaya-āvaham—to, co ohrožuje; prati—k; udyayuḥ—spěchali; prajāḥ—obyvatelé; sarvāḥ—všichni; bhartṛ—ochránce; darśana—audience; lālasāḥ—po které toužili.
Když obyvatelé Dvāraky slyšeli ten zvuk, který nahání hrůzu zosobněnému strachu v hmotném světě, rozběhli se rychle k Němu, aby nepromarnili dlouho očekávané setkání s ochráncem všech oddaných.
Jak jsme již vysvětlili, všichni obyvatelé Dvāraky, kteří žili v době, kdy byl Pán Kṛṣṇa přítomný na této planetě Zemi, byli osvobozené duše a sestoupili s Pánem jako Jeho doprovod. Všichni velice dychtili po setkání s Pánem, přestože díky duchovnímu styku nebyli od Něho nikdy odloučeni. Stejně jako gopī ve Vṛndāvanu myslely na Kṛṣṇu, když byl pryč z vesnice pást krávy, tak i obyvatelé Dvāraky byli všichni ponořeni do myšlenek na Pána, když odešel do bitvy na Kurukṣetře. Jeden známý spisovatel v Bengálsku usoudil, že Kṛṣṇa ve Vṛndāvanu, Kṛṣṇa v Mathuře a Kṛṣṇa ve Dvārace jsou různé osobnosti. Tento závěr nemá z dějinného hlediska žádné opodstatnění. Kṛṣṇa z Kurukṣetry a Kṛṣṇa ze Dvāraky jsou jedna a táž osobnost.
Obyvatelé Dvāraky tedy upadli do melancholie, když Pán nebyl v transcendentálním městě přítomný, stejně jako se nás zmocní melancholie v noci, když není přítomné slunce. Zvuk, který ohlašoval příjezd Pána Kṛṣṇy, byl něco jako ranní ohlášení východu slunce. Všichni lidé z Dvāraky tedy procitli z dřímoty, neboť se rozednilo příchodem Kṛṣṇy, a všichni pospíchali k Němu, jen aby Ho spatřili. Oddaní Pána neznají nikoho jiného jako svého ochránce.
Tento zvuk Pána je s Pánem totožný, jak jsme se již snažili objasnit vysvětlením Jeho neduálního postavení. Náš současný stav hmotného bytí je vždy naplněný strachem. Strach je pro nás tím největším ze čtyř problémů hmotného bytí, jimiž jsou problém jídla, úkrytu, strachu a hledání sexuálního partnera. Máme vždy strach z toho, že nevíme, jaký bude náš další problém. Celé hmotné bytí je plné problémů, a strach je proto vždy na prvním místě. To je způsobeno naším stykem s iluzorní energií Pána zvanou māyā neboli s vnější energií. Všechen strach se však ztrácí, jakmile zaslechneme zvuk Pána, který představuje Jeho svaté jméno, jak ho opakoval Pán Śrī Caitanya Mahāprabhu následujícími šestnácti slovy:
Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare
Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare
Můžeme využít tohoto zvuku a osvobodit se od všech hrozivých problémů hmotného bytí.