SLOKA 14
kañcit kālam athāvātsīt
sat-kṛto devavat sukham
bhrātur jyeṣṭhasya śreyas-kṛt
sarveṣāṁ sukham āvahan
kañcit—na několik dní; kālam—času; atha—tak; avātsīt—pobyl; sat-kṛtaḥ—dobře obsluhován; deva-vat—jako velice zbožná osobnost (polobůh); sukham—pohodlí; bhrātuḥ—bratra; jyeṣṭhasya—staršího; śreyaḥ-kṛt—pro jeho dobro; sarveṣām—všech ostatních; sukham—štěstí; āvahan—umožnil.
Tak Mahātmā Vidura, o něhož jeho příbuzní pečovali jako o božskou osobu, zůstal na jistý čas, aby napravil smýšlení svého staršího bratra, a tím přinesl štěstí všem ostatním.
O svaté lidi jako byl Vidura je třeba pečovat stejně dobře jako o obyvatele nebes. Obyvatelé nebes v těch dobách navštěvovali domovy lidí jako byl Mahārāja Yudhiṣṭhira a lidé jako Arjuna někdy navštěvovali vyšší planety. Nārada je astronaut, který může cestovat bez omezení nejen po hmotných vesmírech, ale i po duchovních. Nārada také navštěvoval palác Mahārāje Yudhiṣṭhira, takže to nebylo nic zvláštního ani pro jiné nebeské polobohy. Pouze duchovní kultura umožňuje meziplanetární cesty, a to i v současném těle. Mahārāja Yudhiṣṭhira tedy přijal Viduru způsobem, jakým byli přijímáni polobozi.
Mahātmā Vidura byl už tehdy v životním stavu odříkání, a proto se do svého rodinného paláce nevracel, aby si užíval hmotného pohodlí. To, co mu Mahārāja Yudhiṣṭhira nabízel, přijímal ze své milosti, ale smyslem jeho pobytu v paláci bylo osvobodit staršího bratra Dhṛtarāṣṭru, který byl velice hmotně připoutaný. Dhṛtarāṣṭra ztratil v boji s Mahārājem Yudhiṣṭhirem celou zemi a veškeré potomstvo, ale jelikož se cítil bezmocný, tak se přes to všechno nestyděl přijímat od Mahārāje Yudhiṣṭhira milodary a pohostinnost. Pro Mahārāje Yudhiṣṭhira bylo naprosto v pořádku starat se náležitě o svého strýce, ale to, že Dhṛtarāṣṭra takovou velkodušnou pohostinnost přijímal, nebylo vůbec vhodné. Dělal to proto, že si myslel, že nemá jinou možnost. Vidura přišel hlavně s úmyslem osvítit Dhṛtarāṣṭru a pozdvihnout ho na vyšší úroveň duchovního chápání. Osvícené duše mají za povinnost osvobozovat pokleslé duše a Vidura přišel za tím účelem. Hovory o duchovním osvícení jsou ale tak osvěžující, že svými pokyny Dhṛtarāṣṭrovi přitahoval Vidura pozornost všech rodinných členů, a všichni mu s radostí trpělivě naslouchali. To je způsob duchovní realizace. Je třeba pozorně naslouchat poselství, a pokud ho pronáší realizovaná duše, pak bude na dřímající srdce podmíněné duše účinkovat. Neustálým nasloucháním pak lze dosáhnout dokonalého stupně seberealizace.