SLOKA 18
viduras tad abhipretya
dhṛtarāṣṭram abhāṣata
rājan nirgamyatāṁ śīghraṁ
paśyedaṁ bhayam āgatam
viduraḥ—Mahātmā Vidura; tat—to; abhipretya—dobře věda; dhṛtarāṣṭram—Dhṛtarāṣṭrovi; abhāṣata—řekl; rājan—ó králi; nirgamyatām — prosím, ihned odsud odejdi; śīghram—bez nejmenší prodlevy; paśya — pohleď; idam—tento; bhayam—strach; āgatam—už přišel.
Mahātmā Vidura to vše věděl, a proto oslovil Dhṛtarāṣṭru: Můj drahý králi, prosím, ihned odsud odejdi a neztrácej čas. Podívej, jak se tě zmocnil strach.
Krutá smrt nebere na nikoho ohledy, ať je to Dhṛtarāṣṭra či Mahārāja Yudhiṣṭhira. Duchovní pokyny starému Dhṛtarāṣṭrovi tedy mohly právě tak platit pro mladšího Mahārāje Yudhiṣṭhira. Vlastně každý v královském paláci, včetně krále, jeho bratrů a matky, pozorně naslouchal přednáškám. Ale Vidura věděl, že jeho pokyny byly zvláště určeny Dhṛtarāṣṭrovi, který byl příliš materialistický. Slovem rājan je tedy osloven Dhṛtarāṣṭra. Byl to nejstarší syn svého otce, a podle zákona měl tedy nastoupit na hastināpurský trůn. Jelikož však byl od narození slepý, neměl pro tento oprávněný nárok kvalifikace. Nemohl však na bolestnou ztrátu zapomenout a smrt mladšího bratra Pāṇḍua poněkud vyvážila jeho zklamání. Jeho mladší bratr po sobě zanechal několik nezletilých dětí a Dhṛtarāṣṭra se stal jejich přirozeným opatrovatelem, ale v srdci si přál, aby se sám stal skutečným králem a aby předal království vlastním synům v čele s Duryodhanou. S těmito panovnickými ambicemi se Dhṛtarāṣṭra chtěl stát králem a snoval všechny možné úklady ve spolupráci se svým švagrem Śakunim. Všechny plány však vůlí Pána nevyšly a nakonec, když ztratil vše, lidi i peníze, chtěl zůstat králem jako nejstarší strýc Mahārāje Yudhiṣṭhira. Mahārāja Yudhiṣṭhira zachovával s pocitem povinnosti Dhṛtarāṣṭrovi královskou úctu a Dhṛtarāṣṭra bezstarostně trávil své sečtené dny v iluzi, že je králem nebo královským strýcem krále Yudhiṣṭhira. Vidura, jakožto světec a milující nejmladší bratr Dhṛtarāṣṭry, chtěl svého bratra probudit z jeho spánku v nemoci a stáří. Sarkasticky ho proto oslovil jako “krále”, kterým ve skutečnosti nebyl. Každý je služebníkem věčného času, a nikdo proto nemůže být v tomto hmotném světě králem. Král je ten, kdo dává rozkazy. Jeden slavný anglický král chtěl velet času, ale čas ho odmítl poslouchat. V hmotném světě je tedy člověk nepravým králem a Dhṛtarāṣṭrovi je zvláště připomenuto toto nepravé postavení a skutečně hrůzostrašné události, které se k němu v tu dobu blížily. Vidura ho požádal, aby okamžitě odešel, pokud se chce zachránit před hrůznou situací, která se k němu rychle blíží. Nežádal takto Mahārāje Yudhiṣṭhira, protože věděl, že král, jakým byl Yudhiṣṭhira, si je vědom všech hrůzných situací v tomto chatrném světě a že se o sebe postará, až přijde jeho čas, i když Vidura třeba už nebude přítomný.