SLOKA 19
pratikriyā na yasyeha
kutaścit karhicit prabho
sa eṣa bhagavān kālaḥ
sarveṣāṁ naḥ samāgataḥ
pratikriyā—náprava; na—neexistuje; yasya—pro to; iha—v tomto hmotném světě; kutaścit—žádným způsobem; karhicit—nikdo; prabho — ó můj pane; saḥ—to; eṣaḥ—pozitivně; bhagavān—Osobnost Božství; kālaḥ—věčný čas; sarveṣām—všech; naḥ—nás; samāgataḥ—přichází.
V této hrůzné situaci nepomůže nikdo z hmotného světa. Můj pane, to Nejvyšší Osobnost Božství k nám všem přichází jako věčný čas (kāla).
Žádná vyšší moc nemůže zastavit kruté ruce smrti. Nikdo nechce zemřít, byť zakouší sebevětší tělesné bolesti. Ani v době takzvaného vědeckého rozvoje poznání neexistuje žádný lék na stáří a na smrt. Stáří je připomínkou příchodu smrti, které slouží krutý čas, a nikdo se nemůže vzepřít smrti neboli svrchovanému soudu věčného času. Vidura to vysvětluje dříve, než se Dhṛtarāṣṭra začne shánět po způsobu, kterým oddálit bezprostřední hrůznou situaci, jak to udělal mnohokrát předtím. Nežli však mohl vznést svoje požadavky, Vidura ho upozornil, že nemůže dostat žádný lék od nikoho a odnikud z tohoto hmotného světa. A jelikož nic takového v hmotném světě neexistuje, smrt je totožná s Nejvyšší Osobností Božství, jak říká Pán Sám v Bhagavad-gītě (10.34).
Smrti nemůže zabránit nikdo a nic v tomto hmotném světě. Hiraṇyakaśipu se chtěl stát nesmrtelným a podrobil se krutému pokání, které třáslo celým vesmírem a od něhož ho přišel odradit samotný Brahmā. Hiraṇyakaśipu Brahmu požádal, aby mu dal požehnání nesmrtelnosti, ale Brahmā řekl, že on sám je smrtelný, třebaže žije na nejvyšší planetě, takže mu stěží může takové požehnání udělit. Smrt je tedy i na nejvyšší planetě tohoto vesmíru, natož pak na jiných planetách, které jsou kvalitou mnohem níže nežli Brahmaloka, což je planeta, na které pobývá Brahmā. Všude, kde se projevuje vliv věčného času, jsou také tyto čtyři útrapy—rození, nemoc, stáří a smrt — a všechny jsou nevyhnutelné.