SLOKA 2

Vidura přestal pokládat Maitreyovi Munimu otázky tehdy, když ho Maitreya Ṛṣi přesvědčil, že summum bonum života znamená odevzdat se nakonec v transcendentální láskyplné službě Pánu Śrī Kṛṣṇovi, který je Govinda neboli ten, kdo ve všech ohledech uspokojuje Své oddané. Podmíněná duše, živá bytost v hmotné existenci, hledá štěstí tak, že své smysly zaměstnává v různých podobách materialismu, ale tím nemůže dosáhnout spokojenosti. Pak začne pátrat po Svrchované Pravdě empirickou filozoficko-spekulativní metodou a intelektuálním úsilím. Ale když nenalezne konečný cíl, klesá zpátky k hmotným činnostem a zaměstnává se různou dobročinnou prací, která ho však také neuspokojí. Ani plodonosné činnosti, ani suchá filozofická spekulace tedy nemohou přinést člověku spokojenost, jelikož živá bytost je od přírody věčným služebníkem Nejvyššího Pána Śrī Kṛṣṇy a védská písma směřují každého k tomuto konečnému cíli. To potvrzuje Bhagavad-gītā (15.15).

Každá zvídavá podmíněná duše musí po vzoru Vidury vyhledat pravého duchovního mistra jako byl Maitreya a inteligentními otázkami se musí snažit poznat vše o karmě (plodonosných činnostech), jñāně (filozofickém hledání Svrchované Pravdy) a yoze (procesu spojení v rámci duchovní realizace). Ten, kdo nemá vážný zájem klást duchovnímu mistrovi otázky, si nemusí žádného takzvaného duchovního mistra shánět, a stejně tak ten, který se prohlašuje za duchovního mistra, by se za něho neměl vydávat, pokud není schopen svého učedníka nakonec zaměstnat v transcendentální láskyplné službě Pánu Śrī Kṛṣṇovi. Vidura byl úspěšný v tom, že vyhledal takového duchovního mistra jako byl Maitreya, a dosáhl konečného životního cíle — bhakti Govindovi. K duchovnímu pokroku už nepotřeboval vědět nic více.