SLOKA 26
gata-svārtham imaṁ dehaṁ
virakto mukta-bandhanaḥ
avijñāta-gatir jahyāt
sa vai dhīra udāhṛtaḥ
gata-sva-artham—náležitě nevyužité; imam—toto; deham—hmotné tělo; viraktaḥ—lhostejně; mukta—osvobozený; bandhanaḥ—od všech závazků; avijñāta-gatiḥ—neznámé místo; jahyāt—má se vzdát tohoto těla; saḥ—takový člověk; vai—jistě; dhīraḥ—nezneklidněný; udāhṛtaḥ — říká se, že je.
O člověku se říká, že je nezneklidněný, když odejde na neznámé opuštěné místo a osvobozený od všech závazků se vzdá svého hmotného těla, když pozbylo užitečnosti.
Narottama dāsa Ṭhākura, velký oddaný a ācārya gauḍīya-vaiṣṇavské větve, zpíval: “Můj Pane, promarnil jsem celý svůj život. Obdržel jsem lidské tělo, ale opomenul jsem uctívat Tebe a tak jsem vědomě pil jed.” Jinak řečeno, lidské tělo je zvláště určeno pro rozvoj poznání o oddané službě Pánu, bez níž je život plný úzkosti a nesnází. Proto tomu, kdo si zkazil život a nevěnoval se takovým kulturním činnostem, se doporučuje, aby bez vědomí přátel a příbuzných opustil domov a takto osvobozený od všech závazků vůči rodině, společnosti, zemi atd. se vzdal svého těla na nějakém neznámém místě, aby ostatní nevěděli, kde a jak zemřel. Dhīra znamená ten, kdo není zneklidněný, ani když je k tomu pádný důvod. Člověk se nemůže vzdát pohodlného rodinného života pro svůj citový vztah k ženě a dětem. Taková přehnaná rodinná náklonnost je překážkou v seberealizaci, a pokud je někdo schopný na tyto vztahy zapomenout, nazývá se nezneklidněný neboli dhīra. Toto je ovšem odříkání, které se zakládá na znechuceném životě, ale takové odříkání se může ustálit pouze ve společnosti pravých světců a seberealizovaných duší, kteří mohou člověka zaměstnat v láskyplné oddané službě Pánu. Upřímně se odevzdat lotosovým nohám Pána je možné, když probudíme transcendentální smysl pro službu. A to umožňuje společnost čistých oddaných Pána. Dhṛtarāṣṭra měl to štěstí, že měl bratra, jehož samotná společnost byla příčinou osvobození v jeho znechuceném životě.