SLOKA 42
yathā gāvo nasi protās
tantyāṁ baddhāś ca dāmabhiḥ
vāk-tantyāṁ nāmabhir baddhā
vahanti balim īśituḥ
yathā—jako; gāvaḥ—kráva; nasi—za nos; protāḥ—přivázaná; tantyām—provazem; baddhāḥ—svázaná; ca—také; dāmabhiḥ—provazy; vāk-tantyām—v síti z védských hymnů; nāmabhiḥ—jmény; baddhāḥ—podmíněná; vahanti—nesou; balim—příkazy; īśituḥ—pod vládou Nejvyššího Pána.
Jako kráva, přivázaná za nos k dlouhému provazu, je podmíněná, tak i lidské bytosti jsou svázány různými védskými příkazy a jsou nuceny poslouchat nařízení Nejvyššího.
Každá živá bytost — ať už člověk, zvíře nebo pták — si myslí, že je svobodná, ale ve skutečnosti nikdo není osvobozený od přísných zákonů Pána. Zákony Pána jsou velice přísné, protože jich za žádných okolností nelze neuposlechnout. Zákony vytvořené člověkem mohou chytří podvodníci obejít, ale zákoníky nejvyššího zákonodárce nedávají ani tu nejmenší možnost přestupovat zákony. Nepatrná úchylka od stanoveného Božího zákona může tomu, kdo se jí dopustil, přinést obrovské nebezpečí. Tyto zákony Nejvyššího se obvykle nazývají náboženské zásady stanovené podle různých podmínek, ale hlavní zásada náboženství je všude jedna a tatáž — být poslušný příkazů Nejvyššího Boha, náboženských zákonů. To je podmínka hmotné existence. Všechny živé bytosti v hmotném světě si z vlastního rozhodnutí vybraly nebezpečí podmíněného života a jsou proto v zajetí zákonů hmotné přírody. Jediným způsobem, jak se dostat ven z tohoto zapletení, je souhlasit s tím, že se podřídíme Nejvyššímu. Pošetilí lidé jsou však namísto osvobození ze spárů māyi neboli iluze spoutáni různými názvy a označují se jako brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové, śūdrové, hinduisté, muslimové, Indové, Evropané, Američané, Číňané a mnoha jinými způsoby, a tak plní nařízení Nejvyššího Pána pod vlivem příkazů příslušných písem nebo právních norem. Státem dané zákony jsou nedokonalou napodobeninou náboženských zásad. V sekulárním, bezbožném státě se občanům dovoluje porušovat zákony Boha, ale zakazuje se porušovat zákony státu; výsledek je pak takový, že lidé celkově trpí porušováním Božích zákonů více než tím, že poslouchají nedokonalé zákony, které vytvořili lidé. Každý člověk podmíněný hmotnou existencí je přirozeně nedokonalý, a ani ten hmotně nejpokročilejší nemá žádnou možnost zavést dokonalé zákonodárství. Naproti tomu v Božích zákonech žádnou takovou nedokonalost nenajdeme. Jestliže jsou vůdčí představitelé společnosti seznámeni se zákony Boha, je zbytečné vytvářet náhražkové zákonodárné výbory z nevědomých, bezcílných lidí. Náhražkové zákony vytvořené lidmi je nutné měnit, ale zákony vytvořené Bohem se nemění, protože jako dílo naprosto dokonalé Osobnosti Božství jsou také dokonalé. Příkazy písem, náboženské zásady, jsou sestaveny osvobozenými představiteli Boha s ohledem na různé životní podmínky, a když se těmito příkazy Pána budou podmíněné živé bytosti řídit, postupně se osvobodí ze spárů hmotné existence. Skutečným postavením živé bytosti je však to, že je věčným služebníkem Nejvyššího Pána. Ve svém osvobozeném stavu prokazuje Pánovi službu s transcendentální láskou a užívá tak života plné svobody, která je někdy dokonce na stejné úrovni s Pánem a někdy i větší než Pánova. V podmíněném hmotném světě však chce každá živá bytost být Pánem druhých živých bytostí, a iluze māyā proto způsobí, že se tato panovačná mentalita stává příčinou dalšího prodloužení podmíněného života. V hmotném světě je tedy živá bytost stále podmíněnější, dokud se neodevzdá Pánu a neobnoví svůj původní stav věčného služebníka. To je poslední pokyn Bhagavad-gīty a všech ostatních uznávaných světových písem.