SLOKA 44
yan manyase dhruvaṁ lokam
adhruvaṁ vā na cobhayam
sarvathā na hi śocyās te
snehād anyatra mohajāt
yat—i tehdy, když; manyase—si myslíš; dhruvam—Absolutní Pravda; lokam—osoby; adhruvam—to, co je neskutečné; vā—ani; na—ne; ca — také; ubhayam—nebo obojí; sarvathā—za všech okolností; na—nikdy; hi—jistě; śocyāḥ—předmět nářku; te—oni; snehāt—z náklonnosti; anyatra—nebo jinak; moha-jāt—kvůli zmatení.
Ó králi, ať už si myslíš, že duše je věčnou podstatou nebo že hmotné tělo je dočasné, že vše existuje v neosobní Absolutní Pravdě nebo že vše je nevysvětlitelnou kombinací hmoty a ducha, pocity odloučení jsou vždy jen výsledkem citové náklonnosti a ničím jiným.
Skutečností je, že každá živá bytost je individuální nedílnou částí Nejvyšší Bytosti a jejím přirozeným postavením je být podřízeným služebníkem a tak spolupracovat s Pánem. Ať už v podmíněné hmotné existenci nebo v osvobozeném stavu plného poznání a věčnosti, živá bytost je věčně pod vládou Nejvyššího Pána. Ti, kteří nejsou seznámeni se skutečným poznáním, však předkládají mnoho vyspekulovaných teorií o pravém postavení živé bytosti. Všechny filozofické školy ovšem uznávají, že živá bytost je věčná a že tělesný obal z pěti hmotných prvků je pomíjivý a dočasný. Věčná živá bytost transmigruje podle zákona karmy z jednoho hmotného těla do druhého, a hmotná těla jsou svojí povahou pomíjivá. Není tedy nad čím naříkat, když se duše přemístí do jiného těla nebo když hmotné tělo v jisté fázi zaniká. Jiní zase věří ve splynutí duše s Nejvyšším Duchem po odstranění hmotného uvěznění, a další vůbec nevěří v existenci ducha či duše, ale věří v hmatatelnou hmotu. Každý den vidíme mnoho příkladů, jak hmota mění svoji podobu, a nikdy nad těmito změnami nenaříkáme. Ve všech případech je však síla božské energie nezadržitelná; nikdo ji nedokáže ovlivnit, a proto není žádný důvod ke smutku.