SLOKA 46
kāla-karma-guṇādhīno
deho ’yaṁ pāñca-bhautikaḥ
katham anyāṁs tu gopāyet
sarpa-grasto yathā param
kāla—věčný čas; karma—činnost; guṇa—přírodní kvality; adhīnaḥ — pod vládou; dehaḥ—hmotné tělo a mysl; ayam—toto; pāñca-bhautikaḥ — vytvořené z pěti prvků; katham—jak; anyān—druhé; tu—však; gopāyet—ochrání; sarpa-grastaḥ—ten, koho uštkl had; yathā—jako; param — druzí.
Toto hrubohmotné tělo vytvořené z pěti prvků je již pod vládou věčného času (kāly), činnosti (karmy) a kvalit hmotné přírody (guṇ). Jak tedy může chránit druhé, když je samo v hadí tlamě?
Světová hnutí za svobodu, která využívají politické, hospodářské, společenské a kulturní propagandy, nemohou prospět nikomu, protože jsou ovládány vyšší mocí. Podmíněná živá bytost je zcela pod vládou hmotné přírody, kterou představuje věčný čas a činnosti řízené různými kvalitami přírody. Existují tři hmotné kvality přírody: dobro, vášeň a nevědomost. Dokud se člověk nenachází v kvalitě dobra, nevidí věci tak jak jsou. Vášniví ani nevědomí lidé nevidí věci tak jak jsou. Vášnivý a nevědomý člověk proto nemůže usměrnit své činnosti správným směrem. Pouze člověk v kvalitě dobra může do jisté míry pomoci. Většina lidí je vášnivých a nevědomých, a proto jejich plány a projekty mohou stěží přinést druhým něco dobrého. Nad kvalitami přírody je věčný čas, který se nazývá kāla, protože mění tvary všeho v hmotném světě. I tehdy, když jsme schopni udělat něco dočasně prospěšného, čas způsobí, že náš dobrý plán nakonec ztroskotá. Naše jediná možnost je zbavit se věčného času kāly, který je přirovnán ke kobře (kāla-sarpa), jejíž uštknutí je vždy smrtelné. Koho uštkne kobra, ten již nemá naději. Nejlepším způsobem, jak se vyprostit ze sevření kobry jménem kāla a jejích spletitostí, kvalit přírody, je bhakti-yoga, jak doporučuje Bhagavad-gītā (14.26). Největším dobročinným projektem je zaměstnat každého tak, aby se podílel na kázání bhakti-yogy po celém světě, neboť jedině to může zachránit lidi od nadvlády māyi, hmotné přírody, kterou představují kāla, karma a guṇa, jak jsme popsali výše. Bhagavad-gītā (14.26) to jednoznačně potvrzuje.