SLOKA 11
ūrv-akṣi-bāhavo mahyaṁ
sphuranty aṅga punaḥ punaḥ
vepathuś cāpi hṛdaye
ārād dāsyanti vipriyam
ūru—stehna; akṣi—oči; bāhavaḥ—paže; mahyam—moje; sphuranti — chvějí se; aṅga—levá strana těla; punaḥ punaḥ—znovu a znovu; vepathuḥ—nepravidelný tlukot; ca—také; api—jistě; hṛdaye—v srdci; ārāt—ze strachu; dāsyanti—naznačují; vipriyam—nežádoucí věci.
Levá strana mého těla, má stehna, paže a oči se každou chvíli chvějí a srdce mi strachem tluče nepravidelně. To vše naznačuje, že se budou dít nežádoucí věci.
Hmotná existence je plná nežádoucích věcí. Věci, které nechceme, jsou nám vnucovnány nějakou vyšší energií a my nevidíme, že tyto nežádoucí věci přicházejí mocí tří kvalit hmotné přírody. Když se člověku neustále chvějí oči, paže a stehna, musí mu být jasné, že se stane něco nežádoucího. Tyto nežádoucí věci se přirovnávají k ohni v lese. Nikdo nejde do lesa, aby tam založil požár, ale les se přesto samočinně vznítí a oheň tam způsobí živým bytostem nepředstavitelné pohromy. Uhasit takový požár není v moci člověka. Může ho uhasit jedině milost Pána, který pošle mraky, aby les zalily vodou. Stejně tak nežádoucím událostem v životě nelze zabránit žádným množstvím plánů. Od těchto strastí nám může pomoci jedině milost Pána, který posílá Své pravé zástupce, aby osvítili lidské bytosti a zachránili je tak před všemi pohromami.