SLOKA 38
yad bāhu-daṇḍābhyudayānujīvino
yadu-pravīrā hy akutobhayā muhuḥ
adhikramanty aṅghribhir āhṛtāṁ balāt
sabhāṁ sudharmāṁ sura-sattamocitām
yat—jehož; bāhu-daṇḍa—paže; abhyudaya—pod vlivem; anujīvinaḥ — vždy žijící; yadu—členové yaduovské dynastie; pravīrāḥ—velcí hrdinové; hi akutobhayāḥ—nebojácní ve všech ohledech; muhuḥ—stále; adhikramanti—přecházející; aṅghribhiḥ—pěšky; āhṛtām—přinesené; balāt — silou; sabhām—sněmovna; sudharmām—Sudharmā; sura-sat-tama—nejlepší z polobohů; ucitām—zasluhující si.
Velcí hrdinové yaduovské dynastie, ochraňováni pažemi Pána Śrī Kṛṣṇy, byli vždy ve všech ohledech nebojácní. Jejich nohy proto kráčejí po paláci Sudharmā, který si zasluhovali ti nejlepší polobozi, ale který jim byl odebrán.
Ty, kdo přímo slouží Pánu, Pán chrání před strachem a oni tak mohou užívat těch nejlepších věcí, třebaže se jich zmocnili silou. Pán se chová stejně ke všem živým bytostem, ale přeje Svým čistým oddaným, jelikož je má velice rád. Město Dvārakā vzkvétalo a k jeho bohatství patřily nejlepší věci hmotného světa. Vzhled budovy státního parlamentu odpovídá důstojnosti toho kterého státu. Parlamentní dům na nebeských planetách zvaný Sudharmā byl hodný důstojnosti nejlepších z polobohů. Takový palác není zdaleka nikdy určen pro žádný stát na Zemi, protože pozemská lidská bytost ho není schopná postavit, ať už může být příslušný stát jakkoliv hmotně pokročilý. V době přítomnosti Pána Kṛṣṇy na Zemi však členové yaduovské dynastie silou přenesli nebeský parlament na tuto planetu a umístili ho do Dvāraky. Mohli takovou sílu použít, protože si byli jisti shovívavostí a ochranou Svrchovaného Pána Kṛṣṇy. Můžeme také říci, že čistí oddaní zásobí Pána nejlepšími věcmi ve vesmíru. Členové yaduovské dynastie poskytli Pánu Kṛṣṇovi veškeré pohodlí a přinesli Mu to nejlepší, co bylo ve vesmíru dostupné, a na oplátku byli tito služebníci Pána pod ochranou a beze strachu.
Zapomnětlivá podmíněná duše se neustále bojí. Osvobozená duše však nikdy strach nemá, stejně jako malé dítě, které zcela závisí na milosti svého otce a nikdy se nikoho nebojí. Strach je jakousi iluzí pro živou bytost, která dříme a zapomíná na svůj věčný vztah k Pánu. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě (2.20), základní vlastností živé bytosti je, že nikdy neumírá — čeho by se tedy měla bát? Člověk se ve snu může bát tygra, ale druhý člověk, který sedí vedle něho, žádného tygra nevidí. Tygr je pro oba, pro snícího i pro bdícího, přeludem, protože ve skutečnosti tam žádný tygr není, ale člověk, který zapomněl na svůj život v probuzení, se bojí, zatímco člověk, který na své postavení nezapomíná, žádný strach nemá. Členové yaduovské dynastie tedy byli plně probuzení ve své službě Pánu a nikdy se žádného tygra nemuseli bát. I kdyby se setkali se skutečným tygrem, Pán by je ochránil.