SLOKA 39
kaccit te ’nāmayaṁ tāta
bhraṣṭa-tejā vibhāsi me
alabdha-māno ’vajñātaḥ
kiṁ vā tāta ciroṣitaḥ
kaccit—zdali; te—tvé; anāmayam—zdraví je v pořádku; tāta—můj drahý bratře; bhraṣṭa—zbavený; tejāḥ—lesku; vibhāsi—jevíš se; me—mi; alabdha-mānaḥ—bez úcty; avajñātaḥ—opomíjený; kim—zda; vā—nebo; tāta—můj drahý bratře; ciroṣitaḥ—protože jsi pobýval příliš dlouho.
Můj bratře Arjuno, řekni mi prosím, zda je tvé zdraví v pořádku. Vypadáš, jako kdybys ztratil svůj tělesný lesk. Je to proto, že ti druzí vzdávali málo úcty a opomíjeli tě, když jsi ve Dvārace zůstával tak dlouho?
Mahārāja se ptal Arjuny, jak se daří ve Dvārace po všech stránkách, ale na závěr usoudil, že dokud tam je Pán Śrī Kṛṣṇa Samotný, nic nepříznivého se nemůže stát. Zároveň se však zdálo, že Arjuna ztratil svůj tělesný lesk, a proto se ho král ptal, jak se daří jemu a chtěl slyšet o jeho životě.