SLOKA 16

O Prahlādovi Mahārājovi, velkém oddaném Nṛsiṁhadeva, se vypráví v sedmém zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu. Prahlāda Mahārāja byl již jako pětiletý chlapec velice trýzněn svým závistivým otcem Hiraṇyakaśipuem jenom proto, že se stal čistým oddaným Pána. Démonský otec použil všechny své zbraně, aby oddaného syna Prahlāda zabil, ale milostí Pána byl Prahlāda při všech nebezpečných úkladech svého otce zachráněn. Hodili ho do ohně, do vroucího oleje, do propasti z vrcholu hory a pod nohy slona a chtěli ho otrávit jedem, a nakonec vzal sám otec meč a chtěl ho zabít, ale v té chvíli se zjevil Nṛsiṁhadeva a Prahlādova zrůdného otce zabil před jeho očima. Nikdo nemůže zabít oddaného Pána. Stejně tak Pán zachránil i Arjunu, přestože jeho velcí protivníci jako Bhīṣma proti němu použili všechny své smrtonosné zbraně.

Karṇa: Je synem boha Slunce. Narodil se Kuntī dříve, než se provdala za Mahārāje Pāṇḍua, a už při narození měl náramky a náušnice, což jsou výjimečné známky neohroženého hrdiny. Nejprve se jmenoval Vasusena, ale když vyrostl, daroval své přirozené náramky a náušnice Indradevovi a od té doby dostal jméno Vaikartana. Když se narodil neprovdané Kuntī, hodila ho do Gangy. Vylovil ho Adhiratha a se svojí ženou Rādhou ho vychovali jako vlastního syna. Karṇa byl velice štědrý, zvláště k brāhmaṇům. Brāhmaṇovi by nikdy nic neodmítl. Se stejnou štědrostí daroval své přirozené náramky a náušnice Indradevovi, který s ním byl velice spokojen a na oplátku mu dal mocnou zbraň zvanou Śakti. Byl přijat jako jeden ze žáků Droṇācāryi a od samého začátku soupeřil s Arjunou. Když Duryodhana viděl jeho stálé soupeření s Arjunou, přijal ho za svého společníka, což se postupně rozvinulo v důvěrný vztah. Byl rovněž přítomen na velkém shromáždění při obřadu svayaṁvara princezny Draupadī, a když se pokoušel ukázat na tomto setkání svůj talent, bratr Draupadī prohlásil, že Karṇa se soutěže nemůže zúčastnit, jelikož je synem śūdrovského tesaře. Když se pak Arjunovi podařilo prostřelit terč ve tvaru ryby na stropě a Draupadī mu dala svoji girlandu, Karṇa a ostatní zklamaní princové zatarasili Arjunovi cestu, aby nemohl s Draupadī odejet, a vyzvali ho k boji. Zvláště Karṇa s ním bojoval velice udatně, třebaže byl předtím vyřazen ze soutěže, ale Arjuna nakonec všechny porazil. Duryodhana měl z Karṇy velikou radost pro jeho neustálé soupeření s Arjunou, a když se dostal k moci, korunoval Karṇu na trůn ve státě Aṅga. Jelikož bylo Karṇovi zabráněno v tom, aby se ucházel o Draupadī, poradil Duryodhanovi, aby napadl krále Drupadu, neboť po jeho porážce by mohli být Arjuna i Draupadī zajati. Droṇācārya ho však za tento úkladný plán pokáral a od útoku se upustilo. Karṇa byl mnohokrát poražen, nejen od Arjuny, ale také od Bhīmaseny. Byl králem spojených království Bengálska, Orissy a Madrasu. Později hrál aktivní úlohu v oběti Rājasūya Mahārāje Yudhiṣṭhira, a když mezi rivalskými bratry došlo k hazardní hře podle plánu Śakuniho, Karṇa se této hry zúčastnil. Velice ho potěšilo, když byla Draupadī dána v sázku; přiživilo to jeho starou zášť. Když byla Draupadī ve hře, velice nadšeně rozhlásil tuto zprávu, a byl to on, kdo nařídil Duḥśāsanovi, aby odebral Pāṇḍuovcům i Draupadī oděvy. Požádal Draupadī, aby si vybrala jiného manžela, protože když ji Pāṇḍuovci prohráli, stala se otrokyní Kuruovců. Byl vždy nepřítelem Pāṇḍuovců, a proto se je snažil při každé příležitosti všemi prostředky utlačovat. Během bitvy na Kurukṣetře předvídal konečný výsledek, a řekl, že když Pán Kṛṣṇa je vozatajem Arjuny, Arjuna bitvu vyhraje. Vždy se rozcházel v názorech s Bhīṣmou a jednou dokonce pyšně prohlásil, že kdyby Bhīṣma nezasahoval do jeho plánů, skoncoval by s Pāṇḍuovci během pěti dnů. Když však Bhīṣma zemřel, byl velice zkroušený. Zbraní Śakti, kterou dostal od Indradeva, zabil Ghaṭotkace. Jeho syna Vṛṣasenu zabil Arjuna. Karṇa pobil nejvíc pāṇḍuovských vojáků. Nakonec měl tvrdý boj s Arjunou a pouze on to byl, kdo byl schopen srazit Arjunovi helmici. Kolo jeho vozu však uvízlo v bahně na bojišti, a když sestoupil z vozu a chtěl ho vyprostit, Arjuna využil příležitosti a zabil ho, přestože Arjunu žádal, aby to nedělal.

Naptā neboli Bhūriśravā: Bhūriśravā byl synem Somadatty, člena kuruovské rodiny. Jeho dalším bratrem byl Śalya. Oba bratři a otec se zúčastnili Draupadina obřadu svayaṁvara. Všichni oceňovali úžasnou sílu Arjuny, kterou měl díky tomu, že byl oddaným přítelem Pána, a Bhūriśravā proto radil Dhṛtarāṣṭrovým synům, aby s Pāṇḍuovci nevyvolávali žádné spory a nevyzývali je k boji. Všichni se také zúčastnili Rājasūya yajñi Mahārāje Yudhiṣṭhira. Patřil mu jeden regiment akṣauhinī, složený z vojska, jezdectva, slonů a vozů, kterého použil v bitvě na Kurukṣetře na straně Duryodhany. Bhīma ho počítal za jednoho z yūtha-patiů. V bitvě na Kurukṣetře bojoval zvláště se Sātyakim a zabil jeho deset synů. Později mu Arjuna usekl ruce a Sātyaki ho nakonec zabil. Po smrti splynul s existencí Viśvadeva.

Trigarta neboli Suśarmā: Syn Mahārāje Vṛddhakṣetry. Byl králem Trigartadeśe a byl rovněž přítomný na obřadu svayaṁvara královny Draupadī. Byl jedním ze spojenců Duryodhany a poradil mu zaútočit na Matsyadeś (Darbhaṅgu). Při krádeži krav ve Virāṭa-nagaře se mu podařilo uvěznit Mahārāje Virāṭa, ale Bhīma ho později osvobodil. V bitvě na Kurukṣetře také bojoval velice udatně, ale nakonec ho Arjuna zabil.

Jayadratha: Další syn Mahārāje Vṛddhakṣetry. Byl králem Sindhudeśe (současná oblast Pákistánu). Jeho žena se jmenovala Duḥśalā. Byl rovněž přítomen na Draupadině obřadu svayaṁvara, a velice silně toužil po její ruce, ale neuspěl v soutěži. Od té doby však neustále hledal příležitost, jak se dostat do styku s Draupadī. Když se jel oženit do Śalyadeśe, na cestě do Kāmyavanu náhodou znovu potkal Draupadī a byl k ní velice přitahován. Pāṇḍuovci a Draupadī tehdy byli v exilu potom, co prohráli celé své království v hazardní hře, a Jayadratha si vzal do hlavy, že pošle Draupadī nedovoleným způsobem dopis, a to přes Koṭiśaṣyu, jednoho ze svých společníků. Draupadī ihned rozhodně Jayadrathův návrh odmítla, ale jelikož byl velice přitahován její krásou, zkoušel to znovu a znovu. Draupadī ho stále odmítala. Pokoušel se ji silou dostat na svůj vůz a Draupadī ho nejprve udeřila tak silně, že se cítil jako vyvrácený strom. Nenechal se však odradit a nakonec se mu podařilo přinutit Draupadī k tomu, aby usedla na jeho vůz. Celou událost viděl Dhaumya Muni a silně proti Jayadhratově činu protestoval. Vydal se také za vozem a skrze Dhātreyiku se o věci dozvěděl Mahārāja Yudhiṣṭhira. Pāṇḍuovci pak zaútočili na Jayadrathovy vojáky a všechny je pobili, a Bhīma se nakonec zmocnil Jayadrathy a téměř ho utloukl k smrti. Poté mu z hlavy uřízli všechny vlasy kromě pěti a přivedli ho před všechny krále, aby ho představili jako otroka Mahārāje Yudhiṣṭhira. Byl donucen k tomu, aby se sám prohlásil za Yudhiṣṭhirova otroka přede všemi princi, a jako takový byl přiveden před Mahārāje Yudhiṣṭhira. Mahārāja Yudhiṣṭhira byl tak laskavý, že nařídil, aby ho propustili, a když svolil, že bude jako princ platit Mahārājovi Yudhiṣṭhirovi daně, královna Draupadī si rovněž přála jeho propuštění. Po této události mu bylo dovoleno, aby se vrátil do své země. Takto uražen odešel do Gaṅgātri v Himálaji a podrobil se přísným pokáním, aby potěšil Pána Śivu. Chtěl od něho požehnání, aby alespoň jedenkrát porazil všechny Pāṇḍuovce. Pak začala bitva na Kurukṣetře a on se připojil k Duryodhanovi. V prvním dni bojoval s Mahārājem Drupadou, potom s Virāṭem a potom s Abhimanyuem. Když byl Abhimanyu před svou smrtí v nemilosrdném sevření sedmi velkých generálů, Pāṇḍuovci mu přišli na pomoc, ale Jayadratha je milostí Pána Śivy s velkou zručností odrazil. Arjuna tehdy složil slib, že ho zabije, a když to Jayadratha slyšel, chtěl utéci z bojiště a žádal Kuruovce o svolení ke svému zbabělému činu, ale nebylo mu to dovoleno. Naopak, musel bojovat s Arjunou, a Pán Kṛṣṇa během boje Arjunovi připomněl požehnání, které Jayadratha dostal od Śivy — že ten, kdo způsobí, že Jayadrathova hlava spadne na zem, okamžitě zemře. Poradil proto Arjunovi, aby hodil Jayadrathovu hlavu přímo na klín jeho otci, který se věnoval pokání na poutním místě Samanta-pañcaka. Arjuna tak skutečně učinil. Jayadrathův otec byl překvapený, když viděl na svém klíně useknutou hlavu, a okamžitě ji odhodil na zem. Hned nato se jeho čelo roztříštilo na sedm kousků a otec tak zemřel.