SLOKA 17
sautye vṛtaḥ kumatinātmada īśvaro me
yat-pāda-padmam abhavāya bhajanti bhavyāḥ
māṁ śrānta-vāham arayo rathino bhuvi-ṣṭhaṁ
na prāharan yad-anubhāva-nirasta-cittāḥ
sautye—jako vozataje; vṛtaḥ—zaměstnal; kumatinā—kvůli špatnému vědomí; ātma-daḥ—ten, který uděluje; īśvaraḥ—Nejvyšší Pán; me—můj; yat—jehož; pāda-padmam—lotosové nohy; abhavāya—ve věcech spasení; bhajanti—slouží; bhavyāḥ—inteligentní třída lidí; mām—mně; śrānta—žíznící; vāham—mí koně; arayaḥ—nepřátelé; rathinaḥ—velký generál; bhuviṣṭham—když jsem stál na zemi; na—ne; prāharan—útočil; yat — jehož; anubhāva—milostí; nirasta—postrádající; cittāḥ—mysl.
Jedině Jeho milostí mě moji nepřátelé nezabili, když jsem sestoupil z vozu, abych napojil své žíznivé koně. A opovážil jsem se svého Pána zaměstnat jako svého vozataje, Jeho, kterého uctívají a obsluhují ti nejlepší lidé, toužící po spasení.
Nejvyšší Pán, Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa je uctíván jak impersonalisty, tak oddanými Pána. Impersonalisté uctívají Jeho oslňující záři, která vychází z Jeho transcendentálního těla věčné podoby, blaženosti a poznání, a oddaní Ho uctívají jako Nejvyšší Osobnost Božství. Ti, kteří jsou ještě níže než impersonalisté, Ho považují za jednu z velkých historických osobností. Pán ovšem sestupuje proto, aby všechny zaujal Svými jedinečnými transcendentálními zábavami, a proto hraje roli nejdokonalejšího pána, přítele, syna a milence. K Arjunovi měl vztah transcendentálního přátelství a Svoji úlohu hrál dokonale, stejně jako to dělal se Svými rodiči, milenkami a manželkami. Když oddaný jedná v takovém dokonalém transcendentálním vztahu, působením vnitřní síly Pána pak zapomíná, že jeho přítelem či synem je Nejvyšší Osobnost Božství, i když někdy činy Pána oddaného matou. Po Kṛṣṇově odchodu si byl Arjuna vědom, kdo byl jeho velkým přítelem, ale ani předtím se Arjuna nedopustil žádné chyby a nejednalo se ani o žádné nedocenění. Inteligentní lidé jsou přitahováni transcendentálním jednáním Pána s čistým oddaným jako byl Arjuna.
Je dobře známou skutečností, že na válečném poli je nedostatek vody. Voda je tam velice vzácná, a jak zvířata, tak lidé, kteří se v boji krajně namáhají, potřebují neustále vodu k uhašení žízně. Zvláště zranění vojáci a generálové mají velikou žízeň ve chvíli smrti a někdy se stává, že musejí neodvratně zemřít pouze pro nedostatek vody. Tento nedostatek vody byl v bitvě na Kurukṣetře vyřešen navrtáváním země. Boží milostí lze získat vodu na jakémkoliv místě, pokud má člověk vybavení pro navrtání země. Na tomto principu funguje i současný systém, ale moderní technologové nedokáží provést vrt v zemi okamžitě a kdekoliv. Z dějin se ovšem ukazuje, že v dávných dobách Pāṇḍuovců dokázali velcí králové jako byl Arjuna získat ihned vodu z tvrdé země nejen pro lidi, ale i pro koně, jednoduše tím, že prostřelili povrchové vrstvy ostrým šípem, což je metoda, která je moderním vědcům dodnes neznámá.