SLOKA 27

Arjuna se zde odvolává na pokyny Bhagavad-gīty, které mu Pán sdělil na Kuruovském bitevním poli. Pán po Sobě zanechal pokyny Bhagavad-gīty nejen ku prospěchu samotného Arjuny, ale rovněž pro všechny doby a všechny země. Bhagavad-gītā, kterou pronesl Pán, Nejvyšší Osobnost Božství, je trestí veškeré védské moudrosti. Přednesl ji krásně Pán Samotný pro všechny, kteří mají příliš málo času na to, aby mohli důkladně prostudovat rozsáhlá védská písma, jako jsou Upaniṣady, Purāṇy a Vedānta-sūtry. Je částí velkého historického eposu Mahābhārata, který byl zvláště připraven pro méně inteligentní třídu lidí, to znamená pro ženy, dělníky a zkažené potomky brāhmaṇů, kṣatriyů a výše postavených vaiśyů. Problém, který vyvstal v srdci Arjuny na Kuruovském bitevním poli, vyřešilo učení Bhagavad-gīty, a po odchodu Pána z očí obyčejných lidí, když Arjuna ztratil svou moc a věhlas, chtěl si znovu vzpomenout na velké učení Bhagavad-gīty, aby poučil všechny ostatní o tom, že k Bhagavad-gītě se mohou obrátit ve všech kritických chvílích, a to nejen pro útěchu v různých duševních bolestech, ale i pro vedení, jak se zbavit velkých pout, která je tíží v kritickou hodinu.

Milostivý Pán po Sobě zanechal velké učení Bhagavad-gīty, abychom se mohli řídit Jeho pokyny i tehdy, když už Ho není možné vidět hmotným pohledem. Hmotné smysly nám nemohou nijak přiblížit Nejvyššího Pána, ale Svojí nepochopitelnou mocí se Pán může inkarnovat do smyslového vnímání podmíněné duše vhodným způsobem prostřednictvím hmoty, která je rovněž jednou z Jeho projevených energií. Proto Bhagavad-gītā nebo jakékoliv autentické zvukové zastoupení Pána v podobě písma je rovněž inkarnací Pána. Není žádný rozdíl mezi zvukovým zastoupením Pána a Pánem Samotným. Z Bhagavad-gīty můžeme vytěžit stejný prospěch, jaký z ní získal Arjuna v osobní přítomnosti Pána.

Věřící lidská bytost, která si přeje osvobození ze spárů hmotné existence, může velice snadno využít Bhagavad-gīty, a s tímto na zřeteli Pán poučoval Arjunu, jako kdyby to Arjuna potřeboval. V Bhagavad-gītě je popsáno pět důležitých faktorů poznání: (1) Nejvyšší Pán, (2) živé bytosti, (3) příroda, (4) čas a prostor a (5) proces činnosti. Z těchto pěti jsou Nejvyšší Pán a živá bytost kvalitativně stejní. Rozdíl mezi nimi se dá přirovnat k rozdílu mezi celkem a jeho nedílnou částí. Příroda je netečná hmota, projevující vzájemné působení tří různých kvalit, a věčný čas a neomezený prostor se nacházejí nad existencí hmotné přírody. Činnosti živé bytosti jsou směsi různých sklonů, které mohou tuto živou bytost buď uvěznit v hmotné přírodě nebo ji z ní osvobodit. Všechny tyto náměty jsou v Bhagavad-gītě stručně a jasně vysvětleny a pro další osvícení jsou podrobněji rozebrány ve Śrīmad-Bhāgavatamu. Z těchto pěti faktorů jsou Nejvyšší Pán, živá bytost, příroda, čas a prostor věčné, ale živá bytost, příroda a čas jsou ovládány Nejvyšším Pánem, který je absolutní a zcela nezávislý na jakékoliv jiné vládě. Nejvyšší Pán je svrchovaný vládce. Hmotné činnosti živé bytosti jsou bez počátku, ale mohou být napraveny přeměnou do duchovní kvality. Tím lze ukončit jejich hmotné kvalitativní reakce. Pán i živá bytost jsou vnímavé bytosti a oba mají vlastní totožnost jakožto vědomé živé síly. Živá bytost se však v podmínkách hmotné přírody zvaných mahat-tattva mylně pokládá za odlišnou od Pána. Celý systém védské moudrosti se zaměřuje na cíl vykořenit tuto mylnou představu a osvobodit tak živou bytost z iluze hmotného ztotožnění. Když je tato iluze odstraněna prostřednictvím poznání a odříkání, z živých bytostí se stávají zodpovědní jednatelé a rovněž poživatelé. Pánův požitek je skutečný, ale u živých bytostí je tento pocit pouze toužebným přáním. Tento rozdíl ve vědomí je rozdílem dvou identit — Pána a živé bytosti. Jinak mezi Pánem a živou bytostí žádný rozdíl není. Živá bytost je tedy věčně zároveň totožná a odlišná. Všechny pokyny Bhagavad-gīty se zakládají na tomto principu.

Jak Pán, tak živá bytost jsou v Bhagavad-gītě popsáni jako sanātana, věční, a sídlo Pána, nacházející se daleko nad hmotným nebem, je rovněž popsáno jako sanātana. Živá bytost je zvána žít v Pánově existenci sanātana a způsob, který jí pomůže dostat se do Pánova sídla, kde se projevují osvobozené činnosti duše, se nazývá sanātana-dharma. Věčného Pánova sídla ovšem není možné dosáhnout, dokud se neosvobodíme od mylného pojetí hmotné totožnosti, a Bhagavad-gītā nám dává návod, jak dosáhnout tohoto stádia dokonalosti. Proces osvobození od mylného pojetí hmotné totožnosti se nazývá v různých stádiích plodonosná činnost, empirická filozofie a oddaná služba, až k transcendentální realizaci. Tuto transcendentální realizaci umožní zapojení všech výše uvedených bodů do vztahu s Pánem. Předepsané povinnosti lidské bytosti, jak jsou uvedeny ve Vedách, mohou postupně očistit hříšnou mysl podmíněné duše a pozvednout ji na úroveň poznání. Tento očištěný stav, kdy člověk získal poznání, se pak stává základem pro rozvíjení oddané služby Pánu. Dokud se člověk zabývá hledáním řešení životních problémů, jeho poznání se nazývá jñāna neboli očištěné poznání, ale při realizaci skutečného životního řešení se člověk dostává k oddané službě Pánu. Bhagavad-gītā se nejprve zaobírá životními problémy a vysvětluje odlišnost duše od prvků hmoty a dokazuje logickým způsobem, že duše je za všech okolností nezničitelná a že vnější obaly hmoty, tělo a mysl, se mění a pokračují pak dalším obdobím hmotné existence plné utrpení. Účelem Bhagavad-gīty je tedy ukončit veškerá strádání a Arjuna se uchyluje pod ochranu tohoto velkého poznání, které mu bylo udělené během bitvy na Kurukṣetře.