SLOKA 46
te sādhu-kṛta-sarvārthā
jñātvātyantikam ātmanaḥ
manasā dhārayām āsur
vaikuṇṭha-caraṇāmbujam
te—oni všichni; sādhu-kṛta—kteří vykonali vše, co je hodné světců; sarva-arthāḥ—to, co zahrnuje vše cenné; jñātvā—dobře věda; ātyantikam — konečný; ātmanaḥ—živé bytosti; manasā—v mysli; dhārayām āsuḥ—živili; vaikuṇṭha—Pán duchovního nebe; caraṇa-ambujam—lotosové nohy.
Všichni uplatňovali všechny zásady náboženství a díky tomu správně usoudili, že lotosové nohy Pána Śrī Kṛṣṇy jsou nejvyšším cílem všech. Proto meditovali bez ustání o Jeho nohách.
V Bhagavad-gītě (7.28) Pán říká, že pouze ti, kteří v předchozích životech vykonali zbožné skutky a zbavili se výsledků všech bezbožných činů, se mohou soustředit na lotosové nohy Nejvyššího Pána Śrī Kṛṣṇy. Pāṇḍuovci vždy vykonávali nejvyšší zbožnou činnost, nejen v tomto životě, ale i v předchozích, a tudíž jsou věčně osvobození od všech reakcí na bezbožné činnosti. Je proto zcela logické, že soustředili svou mysl na lotosové nohy Nejvyššího Pána Śrī Kṛṣṇy. Podle Śrī Viśvanātha Cakravartīho přijímají principy dharma, artha, kāma a mokṣa lidé, kteří nejsou zcela zbaveni výsledků bezbožných činů. Tyto osoby, ovlivněné nečistotami výše uvedených čtyř principů, nemohou ihned přijmout lotosové nohy Pána v duchovním nebi. Svět Vaikuṇṭhy se nachází daleko za hmotnou oblohou. Hmotné nebe je pod vládou Durgy Devī neboli hmotné energie Pána, ale svět Vaikuṇṭhy řídí osobní energie Pána.