SLOKA 11
svalaṅkṛtaṁ śyāma-turaṅga-yojitaṁ
rathaṁ mṛgendra-dhvajam āśritaḥ purāt
vṛto rathāśva-dvipapatti-yuktayā
sva-senayā digvijayāya nirgataḥ
su-alaṅkṛtam—velice dobře ozdoben; śyāma—černí; turaṅga—koně; yojitam—zapřažení; ratham—do vozu; mṛga-indra—lev; dhvajam—na vlajce; āśritaḥ—pod ochranou; purāt—z hlavního města; vṛtaḥ—obklopen; ratha—vozataji; aśva—jízdou; dvipapatti—slony; yuktayā—takto vyzbrojen; sva-senayā—společně s pěchotou; digvijayāya—za účelem dobytí; nirgataḥ—vyjel.
Mahārāja Parīkṣit seděl na voze taženém černými koňmi, a jeho vlajka nesla znak lva. Takto ozdoben a obklopen vozataji, jízdou, slony a pěšími vojáky, vyjel z hlavního města, aby dobýval všechny směry.
Mahārāja Parīkṣit se liší od svého děda Arjuny, protože jeho vůz táhli černí koně a nikoliv bílí. Označil svoji vlajku znakem lva a jeho děd měl na vlajce znak Hanumānjīho. Královské procesí, které doprovázelo Mahārāje Parīkṣita s ozdobenými vozy, jízdou, slony, pěchotou a skupinou, bylo nejen radostí pro oči, ale je také známkou civilizace, která je estetická i na bitevním poli.