SLOKA 13-15
tatra tatropaśṛṇvānaḥ
sva-pūrveṣāṁ mahātmanām
pragīyamāṇaṁ ca yaśaḥ
kṛṣṇa-māhātmya-sūcakam
ātmānaṁ ca paritrātam
aśvatthāmno ’stra-tejasaḥ
snehaṁ ca vṛṣṇi-pārthānāṁ
teṣāṁ bhaktiṁ ca keśave
tebhyaḥ parama-santuṣṭaḥ
prīty-ujjṛmbhita-locanaḥ
mahā-dhanāni vāsāṁsi
dadau hārān mahā-manāḥ
tatra tatra—všude, kam král zavítal; upaśṛṇvānaḥ—neustále slyšel; sva-pūrveṣām—o svých předcích; mahā-ātmanām—kteří byli velkými oddanými Pána; pragīyamāṇam—těm, kteří ho takto oslovovali; ca—také; yaśaḥ—slávu; kṛṣṇa—Pán Kṛṣṇa; māhātmya—slavné činy; sūcakam — naznačující; ātmānam—jeho vlasní já; ca—také; paritrātam—osvobodil; aśvatthāmnaḥ—Aśvatthāmy; astra—zbraň; tejasaḥ—mocné paprsky; sneham—náklonnost; ca—také; vṛṣṇi-pārthānām—mezi potomky Vṛṣṇiho a potomky Pṛthy; teṣām—ti všichni; bhaktim—oddanost; ca—také; keśave—k Pánu Kṛṣṇovi; tebhyaḥ—k nim; parama—krajně; santuṣṭaḥ — potěšen; prīti—přitažlivost; ujjṛmbhita—potěšeně otevřené; locanaḥ — ten, kdo má takové oči; mahā-dhanāni—hodnotné bohatství; vāsāṁsi — oblečení; dadau—dával milodarem; hārān—náhrdelník; mahā-manāḥ — ten, kdo má širší rozhled.
Všude, kam král zavítal, neustále slyšel o slávě svých velkých předků, kteří byli všichni oddanými Pána, a také o slavných činech Pána Kṛṣṇy. Slyšel také, jak jeho samotného Pán ochránil před mocným žárem Aśvatthāmovy zbraně. Lidé rovněž hovořili o veliké náklonnosti mezi potomky Vṛṣṇiho a Pṛthy plynoucí z velké oddanosti, kterou Pṛthā a její potomci měli k Pánu Keśavovi. Král, kterého velice potěšili zpěváci opěvující tuto slávu, otevřel oči s velkým uspokojením. Při jeho velkodušnosti mu bylo potěšením darovat jim velice cenné náhrdelníky a oděvy.
Král a velké osobnosti ve státě jsou vítáni proslovy. Je to zvykem od nepaměti a Mahārāja Parīkṣit jako jeden ze známých světových vladařů byl rovněž vítán proslovy ve všech částech světa, které navštívil. Námětem těchto uvítacích projevů byl Kṛṣṇa. Kṛṣṇa znamená Kṛṣṇa a Jeho věční oddaní, stejně jako král znamená král a jeho blízcí společníci.
Kṛṣṇa a Jeho čistí oddaní nemohou být nikdy odděleni, a proto oslavovat oddaného znamená oslavovat Kṛṣṇu a naopak. Mahārāje Parīkṣita by netěšilo naslouchat o slávě svých předků jako byl Mahārāja Yudhiṣṭhira a Arjuna, kdyby se to nepojilo s činy Pána Kṛṣṇy. Pán sestupuje zvláště proto, aby osvobodil Své oddané (paritrānāya sādhūnām). Oddaní jsou oslavováni přítomností Pána, protože nemohou žít ani na okamžik bez přítomnosti Pána a Jeho různých energií. Pán je pro oddaného přítomen Svými činy a slávou, a proto Mahārāja Parīkṣit cítil Jeho přítomnost, když byly oslavovány činy Pána, zvláště jak zachránil krále v lůně jeho matky. Oddaní Pána nejsou nikdy v nebezpečí, ale v hmotném světě, kde číhají různá nebezpečí na každém kroku, se někdy zdánlivě dostanou do nebezpečných situací, a když jsou Pánem zachráněni, Pán je oslavován. Pán Kṛṣṇa by nebyl oslavován jako mluvčí Bhagavad-gīty, kdyby na Kuruovském bitevním poli nestáli Jeho oddaní Pāṇḍuovci. O všech těchto činech Pána se mluvilo v uvítacích projevech a Mahārāja Parīkṣit, který byl plně uspokojen, řečníky odměňoval. Rozdíl mezi dnešními a tehdejšími uvítacími projevy spočívá v tom, že dříve byly tyto projevy určeny osobám jako byl Mahārāja Parīkṣit. Projevy byly plné faktů a skutečných postav, a ti, kteří je přednášeli, dostali náležitou odměnu, zatímco v současné době uvítací projevy nehovoří vždy o skutečnosti, ale často jsou plné lichotivých lží, aby potěšily toho, kdo je právě u moci, a ubohý adresát zřídkakdy přednašeče těchto uvítacích proslovů odmění.