SLOKA 19
dharma uvāca
kaccid bhadre ’nāmayam ātmanas te
vicchāyāsi mlāyateṣan mukhena
ālakṣaye bhavatīm antarādhiṁ
dūre bandhuṁ śocasi kañcanāmba
dharmaḥ uvāca—Dharma se otázal; kaccit—zdali; bhadre—ó ženo; anāmayam—silný a zdravý; ātmanaḥ—já; te—tebe; vicchāyā asi—vypadá být zastíněné smutkem; mlāyatā—který zatemňuje; īṣat—zlehka; mukhena—ve tváři; ālakṣaye—vypadáš; bhavatīm—na tebe; antarādhim—nějaká nemoc uvnitř; dūre—velice vzdálený; bandhum—přítel; śocasi—myslíš na; kañcana—někdo; amba—ó matko.
Dharma (v podobě býka) se zeptal: Ó ženo, opouští tě zdraví a síla? Proč tě zahaluje stín smutku? Tvá tvář jako kdyby zčernala. Trpíš snad nějakou vnitřní nemocí nebo myslíš na nějakého příbuzného, který je daleko?
Lidé na světě v tomto věku Kali jsou neustále sužováni úzkostí. Každý je postižen nějakým soužením. Už z tváří lidí tohoto věku můžeme vyčíst obraz jejich mysli. Každý cítí nepřítomnost svého příbuzného, který je daleko od domova. Zvláštním rysem věku Kali je, že žádné rodině není dáno žít společně. Otec musí žít daleko od syna, aby vydělal na živobytí, manželka žije daleko od manžela a tak dále. Lidé trpí vnitřními nemocemi, jsou odloučeni od svých nejdražších a naplněni úzkostí o udržení své dané situace. To jsou pouze některé důležité faktory zapříčiňující to, že lidé tohoto věku jsou stále nešťastní.