SLOKA 18
na vayaṁ kleśa-bījāni
yataḥ syuḥ puruṣarṣabha
puruṣaṁ taṁ vijānīmo
vākya-bheda-vimohitāḥ
na—ne; vayam—my; kleśa-bījāni—hlavní příčina utrpení; yataḥ—odkud; syuḥ—stalo se; puruṣa-ṛṣabha—ó největší ze všech lidských bytostí; puruṣam—osoba; tam—ta; vijānīmaḥ—věz; vākya-bheda—rozdílné názory; vimohitāḥ—zmaten.
Ó největší mezi lidskými bytostmi, je velice nesnadné určit přímo toho viníka, který způsobil naše utrpení, protože jsme zmateni různými názory teoretických filozofů.
Na světě existuje mnoho teoretických filozofů, kteří předkládají svoje vlastní teorie příčiny a následku, zvláště o příčině utrpení a o jeho následcích na různé živé bytosti. Existuje šest hlavních filozofů: Kaṇāda, autor filozofie Vaiśeṣika; Gautama, autor logiky; Patañjali, autor mystické yogy; Kapila, autor filozofie Sāṅkhya; Jaimini, autor Karma-mīmāṁsy, a Vyāsadeva, autor Vedānta-darśanu.
Přestože býk, zosobnění náboženství, a kráva, zosobněná Země, dobře věděli, že příčinou jejich utrpení je osobnost Kaliho, jako oddaní Pána také dobře věděli, že bez svolení Pána jim nikdo nemůže ublížit. Podle Padma Purāṇy jsou naše současné potíže způsobeny dozráváním zakořeněných hříchů, ale i tyto hříchy mohou vykonáváním čisté oddané služby přestat růst a zcela uvadnout. Když tedy oddaní vidí někoho páchat zlo, vědí, že není přímým původcem utrpení, které způsobuje. Považují za samozřejmé, že zloducha vede k jeho jednání nějaká nepřímá příčina, a proto vše tolerují a myslí na to, jak Bůh jim dává pouze malé dávky utrpení, které by si ve skutečnosti zasloužili.
Mahārāja Parīkṣit chtěl znát přímého viníka, ale oni mu z výše uvedených důvodů odmítli odpovědět. Spekulativní filozofové ovšem nerozpoznávají svolení Pána a snaží se nalézt příčiny utrpení svojí vlastní cestou, jak bude popsáno v následujících verších. Podle Śrīly Jīvy Gosvāmīho jsou tito spekulanti sami zmateni, a tudíž nemohou vědět, že konečnou příčinou všech příčin je Nejvyšší Pán, Osobnost Božství.