SLOKA 2
brahma-kopotthitād yas tu
takṣakāt prāṇa-viplavāt
na sammumohorubhayād
bhagavaty arpitāśayaḥ
brahma-kopa—hněv brāhmaṇy; utthitāt—způsoben; yaḥ—to, co bylo; tu—ale; takṣakāt—okřídleným hadem; prāṇa-viplavāt—z konce života; na—nikdy; sammumoha—přemožen; uru-bhayāt—velký strach; bhagavati—Osobnosti Božství; arpita—odevzdaný; āśayaḥ—vědomí.
Kromě toho byl vždy vědomě odevzdaný Osobnosti Božství, a proto se nikterak nebál uštknutí okřídleného hada, kterého seslal hněv bráhmanského chlapce.
Odevzdaný oddaný Pána se nazývá nārāyaṇa-parāyaṇa. Takový oddaný se nikdy nikde a nikoho nebojí, dokonce ani smrti. Nic pro něho není tak důležité jako Nejvyšší Pán, a nebe i peklo má pro něho tudíž stejný význam. Dobře ví, že nebe i peklo jsou stvořeními Pána a podobně život a smrt jsou různé podmínky existence stvořené Pánem. Za všech podmínek a okolností je však podstatné vzpomínat na Nārāyaṇa, a nārāyaṇa-parāyaṇa tak činí neustále. Mahārāja Parīkṣit byl také takovým čistým oddaným. Byl neprávem proklet nezkušeným bráhmanským synem, který byl pod vlivem Kaliho, ale on tuto kletbu přijal s tím, že ji seslal Pán Nārāyaṇa. Věděl, že Nārāyaṇa (Pán Kṛṣṇa) ho zachránil, když byl zasažen v lůně své matky, a pokud měl být zabit hadím uštknutím, mělo se to stát také vůlí Pána. Oddaný se nikdy nestaví proti vůli Pána; vše, co Bůh posílá, je pro oddaného požehnáním. Mahārāja Parīkṣit se proto nebál a nebyl těmito věcmi nikterak zmaten. To je známka čistého oddaného Pána.