SLOKA 28
alabdha-tṛṇa-bhūmy-ādir
asamprāptārghya-sūnṛtaḥ
avajñātam ivātmānaṁ
manyamānaś cukopa ha
alabdha—když nedostal; tṛṇa—rohože na sezení; bhūmi—místo; ādiḥ—a tak dále; asamprāpta—bez náležitého přijetí; arghya—voda pro hosta; sūnṛtaḥ—příjemná slova; avajñātam—takto zanedbán; iva—takto; ātmānam—osobně; manyamānaḥ—tak uvažující; cukopa—rozhněval se; ha—proto.
Když se králi nedostalo náležitého přijetí v podobě místa k sezení, vody a příjemného oslovení, cítil se být zanedbán a rozhněval se.
Védská kultura je velice vytříbená co se týče přijímání hostů. I když doma hostíme nepřítele, musíme ho přijmout se vší úctou. Vše by mělo být zařízeno tak, aby neměl pocit, že přišel do domu nepřítele. Když Pán Kṛṣṇa v doprovodu Arjuny a Bhīmy navštívil Jarāsandhu v Magadhě, dostalo se úctyhodným nepřátelům od krále Jarāsandhy královského přijetí. Nepřátelský návštěvník Bhīma chtěl s Jarāsandhou bojovat a přesto se jim dostalo velkolepého přijetí. V noci sedali společně jako přátelé a hosté a přes den bojovali na život a na smrt. Takový byl zákon přijímání hostů. Tento zákon přikazuje, že chudý člověk, který nemá, co by svému hostovi nabídl, má být natolik pohostinný, aby mu nabídl slaměnou rohož k sezení, sklenici vody k pití a několik příjemných slov. Přijetí hosta — ať už přítele či soka — nic nestojí. Je to pouze otázka dobrých mravů.
Když Mahārāja Parīkṣit přicházel ke dveřím Śamīky Ṛṣiho, neočekával od ṛṣiho žádné královské přijetí, protože věděl, že světci a ṛṣiové nejsou hmotně bohatí lidé. Nenadál se však toho, že se mu nedostane ani slaměné rohože na sezení, sklenice vody a několika příjemných slov. Nebyl obyčejným hostem a nebyl ani ṛṣiovým nepřítelem, a proto ho ṛṣiovo chladné přijetí velice udivilo. Král měl vlastně právo se na ṛṣiho rozhněvat, když tak naléhavě potřeboval vodu. Pro krále nebylo nic nepřirozeného rozhněvat se v tak vážné situaci, ale jelikož tento král nebyl o nic menší než veliký světec, jeho hněv a jednání je udivující. Musíme tedy chápat, že to vše bylo řízeno svrchovanou vůlí Pána. Král byl velkým oddaným Pána a světec byl stejně dobrý jako král, ale vůlí Pána byly vytvořeny podmínky, které vedly k tomu, že se král odpoutal od rodinných svazků a vládních činností a stal se tak duší zcela odevzdanou lotosovým nohám Pána Kṛṣṇy. Milostivý Pán někdy staví Své čisté oddané do takových nepříjemných situací, aby je vytáhl z bahna hmotné existence. Navenek se však zdá, že tyto situace musí být pro oddaného zoufalé. Oddaní Pána jsou vždy pod Jeho ochranou a Pán je pro oddané nejvyšším vůdcem za všech okolností, při úspěchu i neúspěchu. Čistí oddaní proto přijímají všechny těžké podmínky jako požehnání od Pána.