SLOKA 29
abhūta-pūrvaḥ sahasā
kṣut-tṛḍbhyām arditātmanaḥ
brāhmaṇaṁ praty abhūd brahman
matsaro manyur eva ca
abhūta-pūrvaḥ—neobvyklý; sahasā—vlivem okolností; kṣut—hlad; tṛḍbhyām—a stejně tak žízní; ardita—soužený; ātmanaḥ—jeho; brāhmaṇam—brāhmaṇovi; prati—proti; abhūt—stal se; brahman—ó brāhmaṇové; matsaraḥ—závistivý; manyuḥ—nahněvaný; eva—takto; ca—a.
Ó brāhmaṇové, králův hněv a závist vůči bráhmanskému mudrcovi byly neslýchané, neboť to okolnosti způsobily jeho hlad a žízeň.
Rozhněvat se na někoho a začít někomu závidět, zvláště pokud se jednalo o mudrce a brāhmaṇu, bylo pro krále jako byl Mahārāja Parīkṣit bezpochyby neobvyklé. Král dobře věděl, že nemá pravomoc trestat brāhmaṇy, mudrce, děti, ženy a starce. Stejně tak král se nemá nikdy pokládat za provinilce, ani když se dopustí velké chyby. V tomto případě se však hladový a žíznivý Mahārāja Parīkṣit neovládl při jednání s mudrcem a vůlí Pána ho přemohl hněv a závist. Král měl právo potrestat svého podřízeného, pokud ho špatně přijal nebo opomíjel, ale jelikož se toho dopustil mudrc a brāhmaṇa, jednalo se o něco neslýchaného. Stejně jako Pán nikdy nikomu nezávidí, tak ani Pánův oddaný nikdy nikomu nezávidí. Jediným vysvětlením chování Mahārāje Parīkṣita je, že se tak stalo nařízením Pána.