SLOKA 47
apāpeṣu sva-bhṛtyeṣu
bālenāpakva-buddhinā
pāpaṁ kṛtaṁ tad bhagavān
sarvātmā kṣantum arhati
apāpeṣu—toho, kdo je zcela prost všech hříchů; sva-bhṛtyeṣu—toho, kdo je podřízený a zasluhuje ochranu; bālena—dítětem; apakva—které je nezkušené; buddhinā—inteligencí; pāpam—hříšný čin; kṛtam—byl spáchán; tat bhagavān—proto Osobnost Božství; sarva-ātmā—všeprostupující; kṣantum—aby omluvil; arhati—zasluhuje.
Potom se ṛṣi modlil k všeprostupující Osobnosti Božství o odpuštění pro svého nezkušeného syna, který neměl žádnou inteligenci a který spáchal velký hřích, když proklel toho, jenž byl zcela prost všech hříchů, jenž byl podřízený a zasluhoval si ochranu.
Každý je zodpovědný za své jednání, ať už zbožné či hříšné. Ṛṣi Śamīka viděl, že jeho syn spáchal velký hřích, když proklel Mahārāje Parīkṣita, který si zasluhoval ochranu od brāhmaṇů, jelikož byl zbožným vládcem a jakožto prvotřídní oddaný Pána byl zcela prost všech hříchů. Dopustí-li se někdo přestupku vůči oddanému Pána, reakci je velice těžké překonat. Brāhmaṇové, kteří jsou hlavou společenských řádů, mají dávat svým podřízeným ochranu a ne je proklínat. Za jistých okolností může nahněvaný brāhmaṇa proklít podřízeného kṣatriyu či vaiśyu atd., ale v případě Mahārāje Parīkṣita k tomu nebyl důvod, jak je vysvětleno dříve. Pošetilý hoch tak učinil z vyložené pýchy na to, že je synem brāhmaṇy, a proto se na něho vztahoval trest Božího zákona. Pán nikdy neodpouští tomu, kdo odsoudí Jeho čistého oddaného. Prokletím krále se tedy pošetilý Śṛṅgi dopustil nejen hříchu, ale také největšího přestupku. Ṛṣi proto viděl, že jeho syna mohl od hříšného činu osvobodit jedině Pán, Nejvyšší Osobnost Božství. Modlil se o odpuštění proto přímo k Nejvyššímu Pánovi, neboť jedině On může změnit i nezměnitelné. Modlil se ve jménu pošetilého hocha, který neměl ještě žádnou inteligenci.
Na tomto místě je možné se otázat, proč nesl syn brāhmaṇy zodpovědnost za tento přestupek, když to byla Pánova touha, aby se Parīkṣit Mahārāja dostal do takové těžké situace a mohl být osvobozen z hmotné existence. Odpovědí je, že přestupku se dopustilo pouhé dítě, takže bylo možné ho velice snadno prominout. Modlitba otce tedy byla přijata. Zeptáme-li se však, proč tedy celá společenská skupina brāhmaṇů nese zodpovědnost za vpuštění Kaliho do světového dění, odpověď se dočteme ve Varāha Purāṇě, kde stojí, že démoni, kteří jednali nepřátelsky vůči Osobnosti Božství, ale které Pán nezabil, dostali možnost narodit se v rodinách brāhmaṇů, aby využili věku Kali. Svrchovaně milostivý Pán jim dal příležitost, aby se narodili v rodinách zbožných brāhmaṇů a mohli tak dělat pokroky ke spasení. Démoni však namísto využití dobré příležitosti začali bráhmanskou kulturu zneužívat a být pyšní, že se stali brāhmaṇy. Syn Śamīky Ṛṣiho je typickým příkladem a všichni pošetilí synové brāhmaṇů zde dostávají varování, aby nejednali tak bláhově jako Śṛṅgi a aby se měli vždy na pozoru před démonskými vlastnostmi, které měli ve svých předchozích životech. Pošetilému chlapci Pán samozřejmě prominul, ale jiní, kteří nemusí mít otce jako byl Śamīka Ṛṣi, se dostanou do velkých potíží, pokud budou zneužívat výhod, které získali zrozením v bráhmanské rodině.