SLOKA 50
prāyaśaḥ sādhavo loke
parair dvandveṣu yojitāḥ
na vyathanti na hṛṣyanti
yata ātmā ’guṇāśrayaḥ
prāyaśaḥ—obvykle; sādhavaḥ—světci; loke—v tomto světě; paraiḥ — jinými; dvandveṣu—v dualitě; yojitāḥ—zaměstnáni; na—nikdy; vyathanti—jsou rozrušeni; na—ani; hṛṣyanti—nalézají potěšení; yataḥ—protože; ātmā—vlastní já; aguṇa-āśrayaḥ—transcendentální.
Transcendentalisté, byť kvůli ostatním zaměstnáni v dualitách hmotného světa, obvykle nejsou rozrušeni. Ani se neradují (ze světských věcí), protože jsou transcendentálně zaměstnáni.
Transcendentalisté jsou empiričtí filozofové, mystici a oddaní Pána. Empiričtí filozofové se zaměřují na dokonalost splynutí s existencí Absolutního, mystici se zaměřují na vnímání všepronikající Nadduše a oddaní Pána jsou zaměstnáni v transcendentální láskyplné službě Osobnosti Božství. Jelikož Brahman, Paramātmā a Bhagavān jsou různé fáze téže Transcendence, všichni tito transcendentalisté jsou nad třemi kvalitami hmotné přírody. Hmotné neštěstí a štěstí jsou výsledkem působení tří kvalit, a proto příčiny takového hmotného neštěstí a štěstí nemají s transcendentalisty nic společného. Král byl oddaným a ṛṣi byl mystikem, a oba proto nebyli připoutáni k náhodným událostem stvořeným svrchovanou vůlí. Hravé dítě bylo jen nástrojem při plnění Pánovy vůle.
Takto končí Bhaktivedantovy výklady k osmnácté kapitole prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Bráhmanský chlapec proklíná Mahārāje Parīkṣita”.