SLOKA 14
tasyaiva me ’ghasya parāvareśo
vyāsakta-cittasya gṛheṣv abhīkṣṇam
nirveda-mūlo dvija-śāpa-rūpo
yatra prasakto bhayam āśu dhatte
tasya—jeho; eva—jistě; me—moje; aghasya—hříšného; parā—transcendentální; avara—světský; īśaḥ—vládce, Nejvyšší Pán; vyāsakta—nadmíru připoutaný; cittasya—mysli; gṛheṣu—k rodinným záležitostem; abhīkṣṇam—vždy; nirveda-mūlaḥ—zdroj odpoutanosti; dvija-śāpa—prokletí od brāhmaṇy; rūpaḥ—podoba; yatra—kde; prasaktaḥ—ten, kdo je postižen; bhayam—strach; āśu—velice brzy; dhatte—nastane.
Vládce transcendentálních a hmotných světů, Nejvyšší Osobnost Božství, mne milostivě přemohl v podobě brāhmaṇovy kletby. Byl jsem příliš připoutaný k rodinnému životu, a Pán, aby mne zachránil, se přede mnou proto zjevil v takové podobě, že už jen ze strachu se odpoutám od světa.
Přestože se Mahārāja Parīkṣit narodil v rodině velkých oddaných, Pāṇḍuovců, a přestože byl dobře vychovávaný k transcendentální připoutanosti ve společnosti Pána, svody světského rodinného života pro něho byly přesto tak silné, že jeho pouta musela být přeseknuta plánem Pána. Pán takto přímo jedná pouze v případě, že se jedná o zvláštního oddaného. Mahārāja Parīkṣit to chápal prostřednictvím přítomnosti předních transcendentalistů celého vesmíru. Pán je vždy se Svými oddanými, a proto přítomnost velkých světců naznačuje Jeho přítomnost. Král tedy uvítal přítomnost velkých ṛṣiů jako známku přízně Nejvyššího Pána.