SLOKA 16
punaś ca bhūyād bhagavaty anante
ratiḥ prasaṅgaś ca tad-āśrayeṣu
mahatsu yāṁ yām upayāmi sṛṣṭiṁ
maitry astu sarvatra namo dvijebhyaḥ
punaḥ—opět; ca—a; bhūyāt—nechť se stane; bhagavati—Pánu Śrī Kṛṣṇovi; anante—který má neomezenou energii; ratiḥ—přitahující; prasaṅgaḥ—společnost; ca—také; tat—Jeho; āśrayeṣu—s těmi, kteří jsou Jeho oddanými; mahatsu—v hmotném stvoření; yām yām—kdekoliv; upayāmi—mohu; sṛṣṭim—narodit se; maitrī—přátelský vztah; astu — nechť; sarvatra—všude; namaḥ—mé poklony; dvijebhyaḥ—brāhmaṇům.
Klaním se vám všem, ó brāhmaṇové, a modlím se, pokud se budu muset znovu narodit v hmotném světě, abych měl úplnou oddanost k neomezenému Pánu Kṛṣṇovi, společnost Jeho oddaných a přátelské vztahy se všemi živými bytostmi.
Mahārāja Parīkṣit zde vysvětluje, že oddaný Pána je jedinou dokonalou živou bytostí. Oddaný Pána není ničí nepřítel, přestože on sám může mít mnoho nepřátel. Oddaný Pána se nerad sdružuje s neoddanými, i když vůči nim necítí žádné nepřátelství. Touží po společnosti oddaných Pána. To je naprosto přirozené, protože “vrána k vráně sedá”. A nejdůležitějším posláním oddaného je mít úplnou oddanost k Pánu Śrī Kṛṣṇovi, otci všech živých bytostí. Stejně jako dobrý syn svého otce se chová přátelsky ke všem svým bratrům, tak také oddaný Pána, který je dobrým synem svrchovaného otce, Pána Kṛṣṇy, vidí všechny ostatní živé bytosti ve vztahu s nejvyšším otcem. Snaží se přivést namyšlené a vzpurné syny zpátky k rozumu a přesvědčit je, aby znovu uznali Boha jako svrchovaného otce. Mahārāja Parīkṣit se jistě vracel zpátky k Bohu, ale i kdyby se nakonec nevrátil, modlil se za takový život, jaký je nejdokonalejším způsobem existence v hmotném světě. Čistý oddaný si nepřeje společnost velké osobnosti jako je Brahmā, ale dává přednost nepatrné živé bytosti, pokud je tato bytost oddaná Pánu.