SLOKA 18
evaṁ ca tasmin nara-deva-deve
prāyopaviṣṭe divi deva-saṅghāḥ
praśasya bhūmau vyakiran prasūnair
mudā muhur dundubhayaś ca neduḥ
evam—takto; ca—a; tasmin—přitom; nara-deva-deve—na královo; prāya-upaviṣṭe—držení půstu až do smrti; divi—na obloze; deva—polobozi; saṅghāḥ—ti všichni; praśasya—chválící tento čin; bhūmau—na Zemi; vyakiran—shazovali; prasūnaiḥ—květy; mudā—z radosti; muhuḥ—neustále; dundubhayaḥ—nebeské bubny; ca—také; neduḥ—hráli.
Takto král Mahārāja Parīkṣit usedl, aby se až do smrti postil. Polobozi z vyšších planet chválili královo jednání a z radosti neustále shazovali na Zemi květy a hráli na nebeské bubny.
Ještě v době Mahārāje Parīkṣita existovala meziplanetární komunikace a zpráva o tom, že se Mahārāja Parīkṣit bude do smrti postit, aby získal spasení, došla na vyšší planety v nebi, kde žijí inteligentní polobozi. Polobozi žijí ve větším přepychu než lidské bytosti, ale všichni jsou poslušní příkazů Nejvyššího Pána. Na nebeských planetách není nikdo ateista nebo nevěřící. Chválí proto každého oddaného Pána na povrchu Země a v případě Mahārāje Parīkṣita měli velkou radost a na důkaz úcty proto zasypávali Zemi květy a hráli na nebeské bubny. Polobůh nachází potěšení v tom, když vidí, jak se někdo vrací zpátky k Bohu. Má vždy radost z oddaných Pána do té míry, že jim svými adhidaivickými silami ve všech směrech pomáhá. A toto jejich jednání na oplátku potěší Pána. Mezi Pánem, polobohy a oddanými Pána na Zemi existuje neviditelný řetěz dokonalé spolupráce.