SLOKA 31
praśāntam āsīnam akuṇṭha-medhasaṁ
muniṁ nṛpo bhāgavato ’bhyupetya
praṇamya mūrdhnāvahitaḥ kṛtāñjalir
natvā girā sūnṛtayānvapṛcchat
praśāntam—dokonale uklidněný; āsīnam—sedící; akuṇṭha—bez zdráhání; medhasam—ten, který má dostatek inteligence; munim—velkému mudrcovi; nṛpaḥ—král (Mahārāja Parīkṣit); bhāgavataḥ—velký oddaný; abhyupetya—přistoupil k němu; praṇamya—poklonil se; mūrdhnā—hlavou; avahitaḥ—náležitě; kṛta-añjaliḥ—se sepjatýma rukama; natvā — zdvořile; girā—slovy; sūnṛtayā—sladkým hlasem; anvapṛcchat—tázal se.
Mudrc Śrī Śukadeva Gosvāmī seděl dokonale klidný, inteligentní a připravený odpovídat bez váhání na jakékoliv otázky. Velký oddaný Mahārāja Parīkṣit k němu přistoupil, vzdal mu úctu tím, že se před ním poklonil, a zdvořile se ho tázal sladkými slovy a se sepjatýma rukama.
Toto gesto Mahārāje Parīkṣita, který se ptal mistra, je podle příkazů písem zcela na místě. Chceme-li pochopit transcendentální vědu, písma nám přikazují, abychom se pokorně obrátili na duchovního mistra. Mahārāja Parīkṣit byl nyní připraven na svoji smrt a během velice krátké doby — sedmi dnů — se měl seznámit se způsobem, jak vstoupit do království Boha. V takových důležitých případech je zapotřebí, aby se dotyčná osoba obrátila na duchovního mistra. Není třeba vyhledávat duchovního mistra, pokud nechceme řešit životní problémy. Ten, kdo neví, jak klást duchovnímu mistrovi otázky, nemá důvod ho navštěvovat. A kvalifikace duchovního mistra je dokonale projevena v osobě Śukadeva Gosvāmīho. Duchovní mistr i žák, totiž Śrī Śukadeva Gosvāmī a Mahārāja Parīkṣit, dosáhli prostřednictvím Śrīmad-Bhāgavatamu dokonalosti. Śukadeva Gosvāmī se naučil Śrīmad-Bhāgavatam od svého otce Vyāsadeva, ale neměl příležitost ho recitovat. Přednesl Śrīmad-Bhāgavatam před Mahārājem Parīkṣitem a zodpověděl bez zdráhání královy otázky a oba, mistr i žák, tak získali spasení.