SLOKA 33
yeṣāṁ saṁsmaraṇāt puṁsāṁ
sadyaḥ śuddhyanti vai gṛhāḥ
kiṁ punar darśana-sparśa-
pāda-śaucāsanādibhiḥ
yeṣām—na něhož; saṁsmaraṇāt—vzpomínáním; puṁsām—na toto; sadyaḥ—okamžitě; śuddhyanti—očišťuje; vai—jistě; gṛhāḥ—všechny domy; kim—co; punaḥ—potom; darśana—setkání se; sparśa—dotýkání se; pāda—nohy; śauca—mytí; āsana-ādibhiḥ—nabízením místa k sezení atd.
Už jen tím, když na tebe vzpomínáme, se naše domy okamžitě posvětí. Co teprve říci o tom, když se s tebou setkáváme, dotýkáme se tě, myjeme tvé svaté nohy a nabízíme ti ve svém domě místo k sezení?
Význam svatého místa spočívá v tom, že tam jsou přítomni velcí mudrci a světci. Je řečeno, že hříšné osoby chodí na svatá místa a zanechávají tam své hříchy, které se tam hromadí. Přítomnost velkých světců však všechny nahromaděné hříchy odstraní a svaté místo tak zůstává milostí oddaných a světců, kteří tam jsou přítomni, i nadále posvěcené. Pokud se takový světec objeví v domě světských lidí, nahromaděné hříchy těchto světských materialistů budou také jistě neutralizovány. Svatí lidé tedy skutečně nenavštěvují hospodáře s nějakými sobeckými úmysly. Jediným cílem takových světců je posvětit domy hospodářů, kteří by tedy měli být vděčni, když se světci a mudrci objeví u jejich dveří. Hospodář, který nectí tyto svaté řády, se dopouští velkého přestupku. Je přikázáno, že hospodář, který se nepokloní před světcem, musí držet celý den půst, aby svůj velký přestupek odčinil.