SLOKA 13
ataḥ pumbhir dvija-śreṣṭhā
varṇāśrama-vibhāgaśaḥ
svanuṣṭhitasya dharmasya
saṁsiddhir hari-toṣaṇam
ataḥ—tak; pumbhiḥ—člověkem; dvija-śreṣṭhāḥ—ó nejlepší mezi dvojzrozenými; varṇa-āśrama—systém čtyř kast a čtyř životních stavů; vibhāgaśaḥ—rozdělením; svanuṣṭhitasya—podle vlastních předepsaných povinností; dharmasya—týkající se činnosti; saṁsiddhiḥ—nejvyšší dokonalost; hari—Osobnost Božství; toṣaṇam—to, co působí potěšení.
Ó nejlepší z dvojzrozených, závěr je tedy takový, že nejvyšší dokonalostí, jíž lze dosáhnout vykonáváním povinností, které jsou předepsané všem kastám a životním stavům, je potěšit Osobnost Božství.
Na celém světě je lidská společnost rozdělena do čtyř kast a čtyř životních stavů. Čtyři kasty jsou: kasta inteligence, kasta bojovníků, kasta výrobců a kasta dělníků. Příslušnost k určité kastě není dána narozením, ale je určena prací a kvalifikací. Existují též čtyři životní stavy: život studentský, život s péčí o rodinu, život v ústraní a život v oddanosti. Tyto stavy života jsou nutná opatření v zájmu celé společnosti. Žádná státní sociální zařízení jinak nemohou zdravě fungovat. V zásadě je však nutné, aby členové těchto životních stavů dělali vše pro potěšení nejvyšší autority, Osobnosti Božství. Toto ústavní zřízení lidské společnosti se nazývá systém varṇāśrama-dharmy, a je pro civilizovaný život zcela přirozené. Varṇāśramský systém je určený k tomu, aby jeho prostřednictvím lidé mohli realizovat Absolutní Pravdu. V žádném případě není určený k tomu, aby jedna skupina projevovala umělým způsobem svou nadvládu nad druhou. Pouze když lidé opomíjejí cíl života, realizaci Absolutní Pravdy, což je způsobeno přílišnou touhou po indriya-prīti, smyslovém požitku, pak se může stát, že někteří sobečtí jedinci zneužijí varṇāśramského systému k tomu, aby se vyvyšovali nad slabší členy společnosti. V Kali-yuze, ve věku sváru, k tomuto neoprávněnému povyšování se běžně dochází. Avšak lidé se zdravým rozumem dobře vědí, že rozdělením společnosti na kasty a stavy můžeme nejenom docílit přirozeného soužití mezi občany, ale že toto uspořádání navíc vede k jednoduchému a vysoce oduchovnělému životu seberealizace.
V tomto výroku Bhāgavatamu se uvádí, že nejvyšším životním cílem, nejvyšší dokonalostí systému varṇāśrama-dharmy je spolupráce všech na potěšení Svrchovaného Pána. To potvrzuje i Bhagavad-gītā (4.13).