SLOKA 26
mumukṣavo ghora-rūpān
hitvā bhūta-patīn atha
nārāyaṇa-kalāḥ śāntā
bhajanti hy anasūyavaḥ
mumukṣavaḥ—osoby, které touží po osvobození; ghora—strašlivé, hrozné; rūpān—takové podoby; hitvā—zavrhují; bhūta-patīn—polobozi; atha—z tohoto důvodu; nārāyaṇa—Osobnost Božství; kalāḥ—úplné části; śāntāḥ—všeblažený; bhajanti—uctívají; hi—zajisté; anasūyavaḥ—nezávistivý.
Ti, kteří vážně usilují o osvobození, jsou samozřejmě nezávistiví a respektují každého. Přesto však odmítají vzývat strašlivé a hrozné podoby polobohů. Uctívají pouze všeblažené podoby Pána Viṣṇua a podoby Jeho úplných částí.
Nejvyšší Osobnost Božství Śrī Kṛṣṇa jako původní osobnost všech kategorií Viṣṇuů se Sám expanduje do dvou kategorií: úplných sounáležících částí a oddělených částí. Oddělené součásti jsou povinny sloužit, zatímco úplné sounáležící části, viṣṇu-tattvy, jsou předmětem úcty a služby.
Všichni polobozi zplnomocnění Svrchovaným Pánem jsou však také oddělené části Pána a nepatří do kategorie viṣṇu-tattva. Ti, kteří do této kategorie patří, jsou stejně mocní jako původní Osobnost Božství. Jejich moc se projevuje různě s ohledem na čas a okolnosti. Oddělené části jsou také mocné, ale jen omezeně. Nejsou neomezeně mocné jako viṣṇu-tattva. Viṣṇu-tattvy, úplné části Nārāyaṇa neboli Osobnosti Božství, tedy nelze řadit do stejné kategorie s oddělenými součástmi. Ten, kdo tak činí, se dopouští přestupku a nazývá se pāṣaṇḍī, což znamená rouhač. V Kali-yuze je mnoho pomatených lidí, kteří se této zásadní chyby dopouštějí a obě kategorie nezákonně slučují.
Oddělené části zaujímají různá postavení s různými hmotnými silami. Polobohy jako Kāla-bhairava, Śmaśāna-bhairava, Śani, Mahākālī a Caṇḍikā uctívají většinou ti nejnižší z lidí v temnu nevědomosti. Jiné polobohy — Brahmu, Śivu, Sūryu, Gaṇeśe a podobná božstva — uctívají lidé v kvalitě vášně, které žene touha po hmotném požitku. Člověk, který se však nachází v kvalitě dobra (sattva-guṇa), uctívá výhradně viṣṇu-tattvy. Viṣṇu-tattvy mají různé podoby a jména, jako Nārāyaṇa, Dāmodara, Vāmana, Govinda či Adhokṣaja.
Kvalifikovaní brāhmaṇové uctívají viṣṇu-tattvu ve formě śālagrāma-śily, a někteří příslušníci vyšších kast — kṣatriyové a vaiśyové — rovněž uctívají především viṣṇu-tattvy.
Vysoce kvalifikovaný brāhmaṇa, pevně ustanovený v kvalitě dobra, nemá žádné námitky proti způsobům uctívání jiných lidí. Má patřičnou úctu k ostatním polobohům, ať už mají sebehroznější podobu (jako např. Kāla-bhairava a Mahākālī). Je si velmi dobře vědom skutečnosti, že tyto strašlivé podoby energií Nejvyššího Pána jsou nakonec také jen Pánovi služebníci, kteří mají určitou funkci. Sám však odmítá jak hrozné, tak i přitažlivé podoby polobohů uctívat. Soustřeďuje se na podoby Viṣṇua, protože jeho zásadním cílem je osvobození z hmotného podmínění. Polobozi včetně nejvyššího z nich, Brahmy, nejsou schopni dát osvobození nikomu. Hiraṇyakaśipu se podrobil velmi tvrdému pokání, aby docílil věčného života, ale Brahmā, kterého uctíval, mu tuto touhu nemohl splnit. Jedině Viṣṇu se tedy může nazývat mukti-pāda, a nikdo jiný. Jen On, Nejvyšší Osobnost Božství, může dát člověku osvobození, mukti. Vzhledem k tomu, že polobozi jsou v podstatě stejní jako ostatní živé bytosti v tomto hmotném světě, jsou po zničení hmotných struktur do posledního zničeni. Když ani sami sebe nemohou osvobodit, jak by potom toto požehnání mohli dopřát lidem, kteří je vzývají? Polobozi dopřávají svým oddaným pouze dočasné vymoženosti. Ne však věčný prospěch.
Jen z tohoto důvodu kandidáti na osvobození vědomě odmítají uctívat polobohy. Žádného z nich však nemají v neúctě.