SLOKA 28

Tato śloka udává, že Pán Śrī Kṛṣṇa se od všech inkarnací liší. Pán je zařazen mezi avatāry (inkarnace) proto, že díky Své bezpříčinné milosti sestoupil ze Své transcendentální říše. Slovo avatāra znamená “ten, který sestoupil”. Všechny inkarnace Pána včetně Pána Samotného tedy sestupují na různé planety v různých životních druzích, aby naplnily svá zvláštní poslání. Pán někdy sestupuje ze Své říše Osobně, a někdy sestupují Jeho úplné části a části těchto úplných částí. Jindy Pán přímo či nepřímo zplnomocní Svou oddělenou část, živou bytost, aby obdařena Jeho mocí v tomto světě sehrála svou zvláštní úlohu. Prvotní Pán vlastní v plné míře veškeré bohatství, moc, slávu, krásu, poznání a odříkání. Projeví-li se tyto vznešené vlastnosti v určitých úplných částech nebo částech úplných částí Boha, znamená to, že daná inkarnace potřebuje k naplnění svého zvláštního poslání pouze část neomezené síly Pána. Skutečnost, že v dané místnosti svítí jenom několik malých žárovek, ještě zdaleka neznamená, že elektrárna je omezená pouze tímto výkonem. Elektrárna je schopna dodat mnohem větší množství proudu, jako například do továren k pohánění velkých motorů a vysokovoltážních zařízení. Jisté inkarnace projevují jen část neomezené moci Boha, neboť v daném čase jí není více zapotřebí.

Vezměme kupříkladu inkarnace Pána v podobě Paraśurāmy a Nṛsiṁhadeva. Paraśurāma vyhladil jedenadvacetkrát dynastie vzpurných kṣatriyů a Śrī Nṛsiṁhadeva zabil mocného ateistu Hiraṇyakaśipua. Hiraṇyakaśipu byl tak mocný, že polobozi na jiných planetách se třásli, když jen nepatrně pohnul obočím. Polobozi, kteří jsou na vyšší úrovni hmotné existence, žijí delší dobu, jsou mnohem krásnější a v každém ohledu předčí i ty nejvyspělejší lidské bytosti. Přesto jim však Hiraṇyakaśipu naháněl hrůzu. Lze si tedy snadno představit, jakým neobyčejně mocným démonem Hiraṇyakaśipu byl. Ale i on, velký démon Hiraṇyakaśipu, byl roztrhán na kusy mocnými drápy Nṛsiṁhadeva. Nikdo, ani ten nejmocnější démon, neobstojí před silou drápů Pána. Také Jāmadagnya ukázal, jakou sílu může Pán projevit — do posledního pozabíjel veškeré vzpurné krále, kteří se ve svých královstvích těšili obrovské moci. Nārada, Pánova zplnomocněná inkarnace, Varāha, úplná inkarnace Pána, nepřímo zplnomocněná inkarnace Buddhy — ti všichni vzbudili v srdcích lidí víru. Proslulost Pána zosobňují inkarnace Rāmy a Dhanvantariho. Balarāma, Mohinī a Vāmana jsou inkarnacemi, které ztělesňují Jeho krásu. Dattātreya, Matsya, Kumāra a Kapila jsou hlavními představiteli Jeho transcendentálního poznání a odříkavost ukázal v inkarnacích Nara a Nārāyaṇa Ṛṣiů. Všechny tyto inkarnace, přímo či nepřímo, ztělesňují určitou část Boží neomezenosti. Avšak Pán Śrī Kṛṣṇa, prvotní Svrchovaná Osobnost, je ve všech ohledech dokonalým projevem této Boží neomezenosti a to potvrzuje, že Kṛṣṇa je zdrojem všech inkarnací. Nejúžasnější ukázkou Jeho jedinečnosti byly Jeho zábavy s gopīmi ve Vrṇdāvanu, které projevil pomocí Své vnitřní energie. Kṛṣṇovy milostné zábavy s gopīmi jsou ukázkou transcendentální existence, blaženosti a poznání, i když se navenek podobají obyčejným sexuálním záležitostem. Zvláštní krása těchto Jeho zábav s gopīmi by se nikdy neměla špatně chápat. O těchto zábavách se dozvíme teprve v desátém zpěvu Bhāgavatamu, neboť ke správnému pochopení transcendentálního poměru mezi Kṛṣṇou a gopīmi je nejprve nutné důkladně prostudovat všech prvních devět zpěvů.

Śrīla Jīva Gosvāmī v souladu se závěry věrohodných pramenů prohlašuje, že Pán Kṛṣṇa je prvotním zdrojem všech inkarnací. Pán Śrī Kṛṣṇa nepochází z nikoho a také není ničí inkarnací. Osobnost Pána Śrī Kṛṣṇy tedy ztělesňuje veškeré přívlastky Nejvyšší Pravdy. Pán dává v Bhagavad-gītě jasně najevo Svou absolutní svrchovanost když říká, že nad Ním není žádné vyšší Pravdy a žádná Pravda Mu není rovna. Tato śloka Śrīmad-Bhāgavatamu potvrzuje, že Pán Śrī Kṛṣṇa nemá jiný zdroj nežli Sebe Samotného použitím slova svayam. Na jiných místech se inkarnace též oslovují bhagavān, pro své zvláštní působení, ale nikde se nesetkáme s tak výjimečným oslovením jako v této śloce. Slovo svayam zde označuje Svrchovanou Osobnost, summum bonum.

Kṛṣṇa, summum bonum, je jeden a jediný. Sám se expandoval do různých částí a částic, jimiž jsou expanze svayaṁ-rūpa, svayaṁ-prakāśa, tad-ekātmā, prābhava, vaibhava, vilāsa, avatāra, āveśa a jīva. Tyto expanze jsou všechny obdařeny různými silami, přesně odpovídajícími jejich postavení a osobnosti. Učenci ve věcech transcendentálního poznání udávají, že Śrī Kṛṣṇa má šedesát čtyři hlavní transcendentální vlastnosti. Kṛṣṇovy expanze a části mají pouze určité procento těchto vlastností, zatímco Kṛṣṇa Sám má tyto vlastnosti v plné míře. Jeho osobní expanze svayaṁ-prakāśa, tad-ekātmā a avatārové, kteří všichni patří do kategorie viṣṇu-tattva, jsou obdařeni těmito transcendentálními vlastnostmi na devadesát tři procenta a Pánu Śivovi, který není ani avatārem, ani āveśou a ani ničím mezi nimi, se připisují téměř osmdesát čtyři procenta těchto vlastností. Jīvy, individuální živé bytosti v různých existenčních podmínkách, jsou obdařeny nanejvýš sedmdesáti osmi procenty těchto transcendentálních vlastností. Jīvy v podmíněném stavu vlastní jen nepatrné množství těchto vlastností, které je větší či menší podle zbožnosti nebo bezbožnosti toho kterého jedince. Nejdokonalejší jīvou je bezesporu Brahmā, nejvyšší správce vesmíru, který ze všech těchto přívlastků vlastní v plné míře sedmdesát osm procent. Ostatní polobozi mají tytéž vlastnosti v procentuálně menším množství a člověk má většinou jen jejich nepatrný zlomek. Lidskou dokonalostí je dosáhnout sedmdesáti osmi procent transcendentálních vlastností. Živá bytost jīva však nikdy nemůže vlastnit všechny vlastnosti Śivy, Viṣṇua nebo dokonce Śrī Kṛṣṇy. Může se zdokonalit tak, že v plné míře rozvine oněch sedmdesát osm procent transcendentálních vlastností. Nikdy se však nemůže dostat na úroveň Bohů jako jsou Śiva, Viṣṇu a Kṛṣṇa. Nanejvýše může dosáhnout postavení Brahmy. Zbožné živé bytosti obývají většinou planety v duchovním světě. Jsou věčnými společníky Boha a přebývají s Ním na duchovních planetách Hari-dhāmu a Maheśa-dhāmu. Říše Pána Śrī Kṛṣṇy je však nade všemi těmito duchovními sférami. Jmenuje se Kṛṣṇaloka, Goloka Vṛndāvana, a živá bytost, která dosáhla dokonalosti a v plné míře rozvinula sedmdesát osm procent všech vznešených vlastností, má po opuštění svého současného hmotného těla právo vstoupit na Kṛṣṇaloku.