SLOKA 11
namanti yat-pāda-niketam ātmanaḥ
śivāya hānīya dhanāni śatravaḥ
kathaṁ sa vīraḥ śriyam aṅga dustyajāṁ
yuvaiṣatotsraṣṭum aho sahāsubhiḥ
namanti—klanějí se; yat-pāda—jehož nohy; niketam—pod; ātmanaḥ—vlastní; śivāya—blaho; hānīya—obvykle přinášelo; dhanāni—bohatství; śatravaḥ—nepřátelé; katham—proč; saḥ—on; vīraḥ—rytířský; śriyam—výsady; aṅga—ó; dustyajām—nepřekonatelné; yuvā—v plném mládí; aiṣata—toužil; utsraṣṭum—zříci se; aho—projev údivu; saha—s; asubhiḥ—život.
Byl to tak velký panovník, že se všichni nepřátelé přicházeli klanět u jeho nohou a pro vlastní prospěch mu odevzdávali veškerý svůj majetek. Byl mladý a statný a měl nepřekonatelné královské výsady. Proč se chtěl všeho zříci, včetně vlastního života?
Za celý svůj život nepoznal nic nežádoucího. Byl ještě poměrně mladý a mohl si užívat života s mocí a bohatstvím. Neměl tedy proč odcházet z aktivního života. S vybíráním královských daní nebyly také potíže, protože byl tak mocný a rytířský, že i jeho nepřátelé za ním přicházeli a klaněli se u jeho nohou a odevzdávali pro vlastní prospěch veškerý svůj majetek. Mahārāja Parīkṣit byl zbožný král. Nepřátele si podmanil a celé jeho království vzkvétalo blahobytem. Všude dostatek mléka, obilí a kovů, řeky a hory měly svoji plnou sílu. Z hmotného hlediska tedy nic nechybělo. Král proto očividně neměl žádný důvod předčasně se zříkat svého království a života. Mudrci s napětím očekávali vyprávění o všech těchto věcech.