SLOKA 32
tasyaivaṁ khilam ātmānaṁ
manyamānasya khidyataḥ
kṛṣṇasya nārado ’bhyāgād
āśramaṁ prāg udāhṛtam
tasya—jeho; evam—takto; khilam—oslabená; ātmānam—duše; manyamānasya—takto uvažující ve své mysli; khidyataḥ—naříkal; kṛṣṇasya—Kṛṣṇa-dvaipāyany Vyāsy; nāradaḥ abhyāgāt—Nārada tam přišel; āśramam—chatrč; prāk—předtím; udāhṛtam—řečeno.
Jak již bylo řečeno, Nārada přišel do poustevny Kṛṣṇa-dvaipāyany Vyāsy na břehu Sarasvatī v okamžiku, kdy Vyāsadeva naříkal nad svou nedokonalostí.
Prázdnota, kterou pociťoval Vyāsadeva, nebyla způsobena tím, že by postrádal poznání. Bhāgavata-dharma je pouze čistá oddaná služba Pánu, ke které monisté nemají přístup. Monisty nelze počítat mezi paramahaṁsy (nejdokonalejší z těch, kteří žijí životem odříkání). Śrīmad-Bhāgavatam je naplněný příběhy, které pojednávají o transcendentálních skutcích Osobnosti Božství. Přestože byl Vyāsadeva božsky zplnomocněný, cítil se nespokojený. Žádné z děl, která napsal, totiž neobsahovala náležité popisy transcendentálních skutků Pána. Vyāsadeva byl přímo v srdci inspirován Śrī Kṛṣṇou, a proto cítil onu výše zmíněnou prázdnotu. Zde je jednoznačně řečeno, že bez transcendentální láskyplné služby Pánu je všechno prázdné. V transcendentální službě Pánu je však všechno hmatatelně skutečné a není nutné snažit se získat něco navíc v plodonosném počínání nebo v empirické filozofické spekulaci.