SLOKA 4
tasya putro mahā-yogī
sama-dṛṅ nirvikalpakaḥ
ekānta-matir unnidro
gūḍho mūḍha iveyate
tasya—jeho; putraḥ—syn; mahā-yogī—veliký oddaný; sama-dṛk—vyrovnaný; nirvikalpakaḥ—zásadní monista; ekānta-matiḥ—soustředěný v monismu neboli jednotě mysli; unnidraḥ—překonal nevědomost; gūḍhaḥ—neodhalený; mūḍhaḥ—zaostalý; iva—jako; iyate—vypadal jako.
Jeho (Vyāsadevův) syn byl velký oddaný, a byl vyrovnaný monista, jehož mysl se stále soustřeďovala v monismu. Byl transcendentální vůči všem světským činnostem, ale jelikož svou opravdovou osobnost neprojevoval, vypadal jako nevědomý člověk.
Śrīla Śukadeva Gosvāmī byl osvobozenou duší, a z tohoto důvodu se měl neustále na pozoru, aby nebyl svedený iluzorní energií. Také Bhagavad-gītā se zmiňuje o tom, že člověk by měl být velice ostražitý. Zaměstnání osvobozené a podmíněné duše se od sebe diametrálně liší. Osvobozená duše se snaží dělat pokroky k duchovnímu uskutečnění, což podmíněné duši připadá jako sen. Podmíněná duše si neumí představit, čím se vlastně osvobozená duše zabývá. Zatímco podmíněná duše sní o duchovních činnostech, osvobozená duše je probuzená. A osvobozené duši naopak připadá jako sen zaměstnání podmíněné duše. Navenek se sice může zdát, že podmíněná i osvobozená duše jsou na stejné úrovni, ale jejich zaměstnání jsou ve skutečnosti různá; podmíněná duše se soustředí na smyslový požitek, zatímco osvobozená duše se soustředí na seberealizaci. Podmíněná duše je pohroužená do hmoty, ale osvobozená duše je ke hmotě zcela lhostejná. Tento nezájem objasňuje následující śloka.