SLOKA 17
tyaktvā sva-dharmaṁ caraṇāmbujaṁ harer
bhajann apakvo ’tha patet tato yadi
yatra kva vābhadram abhūd amuṣya kiṁ
ko vārtha āpto ’bhajatāṁ sva-dharmataḥ
tyaktvā—opustil; sva-dharmam—své předepsané povinnosti; caraṇa-ambujam—lotosové nohy; hareḥ—Hariho (Pána); bhajan—v průběhu oddané služby; apakvaḥ—nezralý; atha—za účelem; patet—poklesne; tataḥ—z toho místa; yadi—když; yatra—odkud; kva—jaký; vā—nebo (míněno sarkasticky); abhadram—nepříznivý; abhūt—stane se; amuṣya — s ním; kim—nic; kaḥ vā arthaḥ—jaký zájem; āptaḥ—obdržení; abhajatām—neoddaný; sva-dharmataḥ—zaměstnaný plněním povinností.
Ten, kdo opustil své hmotné povinnosti, aby se zapojil do oddané služby Pánu, může někdy v nezralém stádiu poklesnout, ale přesto nehrozí nebezpečí, že nebude úspěšný. Na druhé straně neoddaný nic nezíská, ani když je plně zaměstnán svými předepsanými povinnostmi.
Co se týče předepsaných povinností pro celé lidstvo, je jich nekonečné množství. Každý člověk má povinnosti nejen vůči svým rodičům, rodinným příslušníkům, společnosti, národu, lidstvu, jiným živým bytostem, polobohům atd., ale i vůči významným myslitelům, básníkům, vědcům atd. Písma udávají, že člověk se může všem těmto povinnostem vyhnout a odevzdat se službě Pánu. Jakmile to učiní a úspěšně vykonává oddanou službu Pánu, pak je vše v nejlepším pořádku. Stává se však také, že někdo se odevzdá službě Pánu s dočasným sentimentem a za určitou dobu z různých důvodů vlivem nežádoucí společnosti z cesty služby poklesne. Mnoho příkladů v dějinách to dokládá. Bharata Mahārāja se musel narodit jako jelen, protože měl k němu velice důvěrné pouto. Myslel na tohoto jelena v okamžiku své smrti. V příštím životě se tedy stal jelenem, i když si mohl pamatovat svůj minulý život. Podobně Citraketu též poklesl, protože se dopustil přestupku u nohou Śivy. Navzdory tomuto všemu je zde kladen důraz na nutnost odevzdat se lotosovým nohám Pána, přestože existuje možnost poklesnutí, neboť i když člověk odpadne od předepsaných povinností oddané služby, nikdy na lotosové nohy Pána nezapomene. Jakmile je někdo jednou zaměstnán v oddané službě Pánu, bude v této službě pokračovat za všech okolností. V Bhagavad-gītě je řečeno, že i malé množství oddané služby může člověka zachránit z té nejnebezpečnější situace. Takových příkladů je v dějinách také mnoho. Ajāmila je jeden z nich. Ajāmila byl na začátku života oddaným, ale v mládí poklesl. Přesto ho Pán nakonec zachránil.