SLOKA 22
idaṁ hi puṁsas tapasaḥ śrutasya vā
sviṣṭasya sūktasya ca buddhi-dattayoḥ
avicyuto ’rthaḥ kavibhir nirūpito
yad-uttamaśloka-guṇānuvarṇanam
idam—tento; hi—jistě; puṁsaḥ—všech; tapasaḥ—odříkáním; śrutasya—studiem Ved; vā—nebo; sviṣṭasya—oběti; sūktasya—duchovní vzdělání; ca—a; buddhi—rozvíjením poznání; dattayoḥ—dobročinnost; avicyutaḥ—dokonalý; arthaḥ—zájem; kavibhiḥ—uznávanými učenci; nirūpitaḥ—dospěli k závěru; yat—co; uttamaśloka—Pán, kterého opěvují vybrané verše; guṇa-anuvarṇanam—popis transcendentálních vlastností.
Učené kruhy došly k pozitivnímu závěru, že dokonalý cíl rozvoje poznání — to znamená odříkání, studia Ved, obětí, pronášení hymnů a dobročinnosti — vrcholí v transcendentálních popisech Pána, kterého opěvují vybrané verše.
Lidský intelekt se vyvíjí za účelem pokroku v umění, ve vědě, ve filozofii, fyzice, chemii, psychologii, ekonomii, politice atd. Rozvíjením těchto věd může lidská společnost dosáhnout dokonalosti života. Tato dokonalost života vrcholí v realizaci Nejvyšší Bytosti, Viṣṇua. Śruti proto učí, že ti, kteří jsou pokročilí v poznání, by se měli ucházet o službu Pánu Viṣṇuovi. Naneštěstí ti, které uchvátila vnější krása viṣṇu-māyi, nejsou schopni pochopit, že vrchol dokonalosti, vrcholná seberealizace, závisí na Viṣṇuovi. Viṣṇu-māyā znamená smyslový požitek, který je dočasný a plný strádání. Ti, kteří jsou uvězněni viṣṇu-māyou, používají pokrok v poznání ke smyslovému požitku. Śrī Nārada Muni vysvětlil, že všechny části kosmického stvoření jsou pouze emanace Pána, které pocházejí z Jeho různých energií, jelikož Pán uvedl Svojí nepochopitelnou silou do pohybu akce a reakce stvořeného projevu. Pocházejí z Jeho energie, spočívají na Jeho energii a po zničení se opět vracejí do Něho. Nic se tedy od Něho neliší, současně se však Pán vždy liší od všeho ostatního.
Jakmile se rozvoj poznání uplatní ve službě Pánu, začíná být absolutní. Osobnost Boha a Jeho transcendentální jméno, proslulost, sláva atd. — to vše se od Něho neliší. Všichni světci a oddaní Pána proto doporučují, aby se umění, věda, filozofie, fyzika, chemie, psychologie a všechna ostatní odvětví poznání využívala pouze a jedině ve službě Pánu. Umění, literatura, poezie, malířství atd. mohou být použity při oslavě Pána. Romanopisci, básníci a slavní literáti většinou píší na témata týkající se smyslových námětů, ale pokud se obrátí ke službě Pánu, mohou líčit Pánovy transcendentální zábavy. Vālmīki byl významný básník a Vyāsadeva je veliký spisovatel. Oba se zcela pohroužili do popisování transcendentálních skutků Pána, a tak získali nesmrtelnou slávu. Rovněž věda a filozofie by se měly vztahovat ke službě Pánu. Psát suché spekulativní teorie pro uspokojení smyslů nemá naprosto žádný smysl. Filozofie a věda jsou určeny k tomu, aby se jejich prostřednictvím rozšířila sláva Pána. Pokročilí lidé chtějí pochopit Absolutní Pravdu na základě vědy. Vědci by se tedy měli snažit dokázat existenci Pána na základě vědeckých poznatků. Podobně filozofických spekulací by se mělo použít k dokázání skutečnosti, že Nejvyšší Pravda je vědomá a všemohoucí. Veškerá odvětví poznání se tedy mají vždy používat ve službě Pánu a totéž potvrzuje Bhagavad-gītā. Jakékoliv tzv. “poznání”, které není využité pro službu Pánu, není nic než nevědomost. Skutečným využitím pokročilého poznání je rozšířit slávu Pána. To je skutečný přínos. Vědecké poznání uplatněné ve službě Pánu a všechny podobné činnosti patří do kategorie hari-kīrtanu, oslavování Pána.