SLOKA 37

Nārāyaṇa je podle učení Pañcarātry prvotní příčina všech expanzí Boha — Vāsudeva, Saṅkarṣaṇa, Pradyumny a Aniruddhy. Vāsudeva a Saṅkarṣaṇa jsou po levé a pravé straně uprostřed, Pradyumna je po pravici Saṅkarṣaṇa a Aniruddha je po levici Vāsudeva. Takto jsou rozmístěna čtyři Božstva, která známe jako čtyři pobočníky Pána Śrī Kṛṣṇy.

Toto je védský hymnus neboli mantra začínající oṁkārou praṇavou. Zpěv mantry je tedy transcendentální vibrace, která se zakládá na slovech oṁ namo dhīmahi atd.

Význam je ten, že jakékoliv jednání, buď v rámci plodonosné práce či v empirické filozofii, které nemá za konečný cíl transcendentální realizaci Svrchovaného Pána, se pokládá za zbytečné. Proto také Nāradajī vysvětlil podstatu čisté oddané služby na základě vlastní zkušenosti co se týče rozvoje důvěrnosti mezi Pánem a živou bytostí postupným procesem vykonávání progresivních činností oddané služby. Tento progresivní vývoj transcendentální oddanosti Pánu vrcholí dosažením láskyplné služby Pánu, jinak zvané prema, která se vyznačuje různými transcendentálními příchutěmi (rasami). S oddanou službou se též můžeme setkat ve smíšené podobě — s příměsemi plodonosné práce nebo emipirické filozofické spekulace.

Zde je ve formě hymnu o třiceti třech písmenech odpověď na otázku, kterou položili velcí ṛṣiové v čele se Śaunakou o tom nejdůvěrnějším, co Sūta získal od svého duchovního mistra. Tato mantra oslovuje čtyři Božstva, Pána s Jeho úplnými expanzemi. Ústřední postavou je Pán Śrī Kṛṣṇa, neboť úplné části jsou Jeho pobočníci. Nejdůvěrnější částí tohoto pokynu je, že bychom měli stále opěvovat slávu Pána Śrī Kṛṣṇy, Nejvyšší Osobnosti Božství, spolu s Jeho úplnými částmi Vāsudevem, Saṅkarṣaṇem, Pradyumnou a Aniruddhou, a též na Ně stále vzpomínat. Tyto expanze jsou původní Božstva, která vládnou nade všemi ostatními pravdami — nad viṣṇu-tattvami i śakti-tattvami.