SLOKA 17
premātibhara-nirbhinna-
pulakāṅgo ’tinirvṛtaḥ
ānanda-samplave līno
nāpaśyam ubhayaṁ mune
premā—láska; atibhara—krajní; nirbhinna—vyznačující se zvláště; pulaka—pocity štěstí; aṅgaḥ—různé části těla; ati-nirvṛtaḥ—zcela zaplaven; ānanda—extáze; samplave—v oceánu; līnaḥ—pohroužen v; na—ne; apaśyam—viděl; ubhayam—oba; mune—ó Vyāsadeve.
Ó Vyāsadeve, v tom okamžiku jsem byl zcela unesen pocity štěstí a každá část mého těla navzájem nezávisle ožila. Pohroužen v oceánu extáze, jsem nebyl schopen vidět sebe ani Pána.
Duchovní pocity štěstí a silné extáze nemají světské obdoby. Je tedy velice složité tyto pocity nějakým způsobem vyjádřit. Slova Śrī Nārady Muniho nám dávají jen letmý náznak této extáze. Každá jednotlivá část těla, každý smysl, má svou určitou funkci. Když vidíme Pána, všechny smysly se dokonale probudí, aby prokazovaly Pánovi službu, neboť v osvobozeném stavu jsou smysly plně činné ve službě Pánu. Ve stavu transcendentální extáze, o kterém se zde mluví, tedy smysly navzájem nezávisle ožily, aby sloužily Pánu. V tomto stavu Nārada Muni ztratil schopnost vidět jak sebe, tak Pána zároveň.