SLOKA 19
didṛkṣus tad ahaṁ bhūyaḥ
praṇidhāya mano hṛdi
vīkṣamāṇo ’pi nāpaśyam
avitṛpta ivāturaḥ
didṛkṣuḥ—přál si vidět; tat—to; aham—já; bhūyaḥ—znovu; praṇidhāya—soustředěním mysli; manaḥ—mysl; hṛdi—na srdce; vīkṣamāṇaḥ — chtěl jsem vidět; api—přestože; na—nikdy; apaśyam—viděl jsem Ho; avitṛptaḥ—byl jsem nespokojen; iva—jako; āturaḥ—zarmoucený.
Toužil jsem znovu vidět tuto transcendentální podobu Pána, avšak přes veškeré pokusy soustředit se na srdce s dychtivým očekáváním, že ji znovu spatřím, jsem Pána už nenalezl. Zmocnila se mě přirozeně nespokojenost a byl jsem nesmírně zklamaný.
Neexistuje žádný mechanický postup, pomocí kterého lze vidět podobu Pána. To zcela závisí na Jeho bezpříčinné milosti. Nemůžeme po Pánovi chtít, aby se před námi zjevil, stejně jako nemůžeme chtít po slunci, aby vyšlo, kdy my si přejeme. Slunce má svůj čas východu; rovněž Pán se rád zjevuje ze Své bezpříčinné milosti. Musíme pouze čekat na ten příznivý okamžik a dále vykonávat své předepsané povinnosti v oddané službě Pánu. Nārada Muni myslel, že Pána znovu uvidí prostřednictvím stejného mechanického postupu, jaký použil poprvé, ale přes veškeré úsilí byly jeho další pokusy neúspěšné. Pán není nikomu nijak zavázán. Svázat Ho mohou pouze pouta ryzí oddanosti. Nelze Ho též spatřit nebo vnímat našimi hmotnými smysly. Když si to přeje, (když je spokojen s naší upřímnou snahou oddaně sloužit v úplné závislosti na Pánově milosti), pak se ze Své vlastní vůle před námi zjeví.