SLOKA 22
sakṛd yad darśitaṁ rūpam
etat kāmāya te ’nagha
mat-kāmaḥ śanakaiḥ sādhu
sarvān muñcati hṛc-chayān
sakṛt—jen jednou; yat—to; darśitam—ukázal; rūpam—podobu; etat — to je; kāmāya—pro žádosti; te—tvoje; anagha—ctnostný; mat—Moje; kāmaḥ—touha; śanakaiḥ—zvětšením; sādhuḥ—oddaný; sarvān—všechny; muñcati—dává stranou; hṛt-śayān—hmotné tužby.
Ó ctnostný, mohl jsi Mě uzřít pouze jednou, aby tvá touha po Mně vzrostla, neboť čím více po Mně toužíš, tím více budeš oproštěn od všech hmotných přání.
Živá bytost nemůže být bez přání. Není jako mrtvý kámen. Musí jednat, myslet, cítit a chtít. Když však myslí, cítí a touží hmotným způsobem, zaplétá se, a naopak když myslí, cítí a touží ve službě Pánu, postupně se osvobozuje ze všeho zapletení. Čím víc je někdo zaměstnán v transcendentální láskyplné službě Pánu, tím víc po ní touží. To je transcendentální podstata boží služby. V hmotné službě existuje bod nasycení, zatímco duchovní služba Pánu nás nikdy nepřesytí a nikdy nekončí. Touhu po láskyplné transcendentální službě Pánu můžeme stále stupňovat, aniž dosáhneme nasycení nebo konce. Intenzivní službou Pánu můžeme transcendentálně zažít přítomnost Pána. Vidět Pána tedy znamená být zaměstnán ve službě Jemu, neboť služba Jemu a Jeho osoba jsou totožné. Upřímný oddaný by měl stále upřímně sloužit Pánovi. Pán ho povede a ukáže mu jak a kde má sloužit. Nārada již neměl žádnou hmotnou touhu a Pán k němu takto promluvil jen proto, aby zvýšil intenzitu jeho touhy po Něm.