SLOKA 25
etāvad uktvopararāma tan mahad
bhūtaṁ nabho-liṅgam aliṅgam īśvaram
ahaṁ ca tasmai mahatāṁ mahīyase
śīrṣṇāvanāmaṁ vidadhe ’nukampitaḥ
etāvat—tak; uktvā—pravil; upararāma—přestal; tat—to; mahat—veliký; bhūtam—podivuhodný; nabhaḥ-liṅgam—zosobněný zvukem; aliṅgam—neviděný očima; īśvaram—nejvyšší autorita; aham—já; ca—také; tasmai—Jemu; mahatām—velký; mahīyase—velebenému; śīrṣṇā—hlavou; avanāmam—poklony; vidadhe—vzdal; anukampitaḥ—obdařen Jeho přízní.
Pán, svrchovaná autorita, zosobněný zvukem a neviděný očima, ale navýsost podivuhodný, pak přestal hovořit. S pocitem vděčnosti jsem Mu vzdal svoji úctu a sklonil jsem hlavu.
Skutečnost, že Osobnost Božství nebylo vidět, ale jen slyšet, na věci nic nemění. Bůh vytvořil Svým dechem čtyři Vedy, a je možné Ho spatřit a realizovat prostřednictvím transcendentálního zvuku Ved. Bhagavad-gītā je také zvuková podoba Pána, a Jejich totožnost se neliší. Pána tedy můžeme vidět a slyšet vytrvalým pronášením transcendentálního zvuku.