SLOKA 34

Příznakem živé bytosti je to, že nemůže ani na okamžik utichnout. Stále musí něco dělat, o něčem přemýšlet nebo o něčem mluvit. Materialističtí lidé většinou myslí a hovoří o věcech, které uspokojují jejich smysly. Jelikož se však tyto věci dějí pod vlivem vnější, iluzorní energie, nemohou takové smyslové činnosti nikoho skutečně uspokojit. Naopak způsobují jen úzkost a starosti. Tomu se říká māyā — to, co není. To, co nikdy nemůže přinést uspokojení, se považuje za zdroj spokojenosti. Nārada Muni proto na základě osobní zkušenosti prohlašuje, že těmto znechuceným bytostem, které se zaměstnávají uspokojováním smyslů, může spokojenost přinést nepřetržité opěvování činů Pána. Je tedy třeba pouze změnit téma. Nikdo nemůže zastavit myšlenkové činnosti živé bytosti a zrušit její sklony cítit, chtít a pracovat. Chceme-li však skutečné štěstí, musíme změnit téma. Místo abychom mluvili o politice umírajícího člověka, mluvme raději o politice, jakou vede Sám Pán. Místo abychom se kochali výkony herců ve filmech, soustřeďme raději svou pozornost na činnosti Pána ve společnosti Jeho věčných družek gopī a Lakṣmī. Bůh, všemohoucí Svrchovaná Osobnost, sestupuje ze Své bezpříčinné milosti na Zemi a vykonává činy, které jsou takřka na úrovni činů všedního člověka, ale zároveň jsou neobyčejné, neboť Bůh je všemohoucí. Vykonává tyto činy ve prospěch všech podmíněných duší, které tak mohou obrátit svou pozornost na transcendenci. Tímto způsobem se podmíněná duše postupně dostane na transcendentální úroveň a snadno pak překoná oceán nevědomosti, příčinu všeho utrpení. To zde říká význačná autorita, jakou je Śrī Nārada Muni, na základě své vlastní zkušenosti. I my můžeme mít stejnou zkušenost, pokud se rozhodneme kráčet ve šlépějích velkého mudrce, který je milovaným oddaným Pána.