SLOKA 35
mainaṁ pārthārhasi trātuṁ
brahma-bandhum imaṁ jahi
yo ’sāv anāgasaḥ suptān
avadhīn niśi bālakān
mā enam—nikdy ho; pārtha—ó Arjuno; arhasi—měl bys; trātum — propustit; brahma-bandhum—příbuzný brāhmaṇy; imam—jeho; jahi — zabij; yaḥ—ten, který; asau—ty; anāgasaḥ—nevinné; suptān—ve spánku; avadhīt—zabil; niśi—v noci; bālakān—chlapce.
Pán Śrī Kṛṣṇa řekl: Neměl bys tomuto příbuznému brāhmaṇy (brahma-bandhuovi) dávat milost propuštění, ó Arjuno, protože zabil ve spánku nevinné chlapce.
Zde je důležité slovo brahma-bandhu. Když se někdo narodí v rodině brāhmaṇy, ale nemá bráhmanské kvalifikace, nenazývá se brāhmaṇa, ale příbuzný brāhmaṇy. Syn člena nejvyššího soudu není vždy sám soudcem, ale není žádná chyba říkat, že je příbuzným ctihodného soudce. Členem nejvyššího soudu se tedy člověk nestává zrozením, a stejně tak nemá nikdo dědičné právo být brāhmaṇou. K tomu musí získat nutné bráhmanské kvalifikace. Stejně jako postavení v nejvyšším soudu je místem pro kvalifikované lidi, tak i postavení brāhmaṇy lze dosáhnout jedině kvalifikací. Śāstra ukazuje, že projevuje-li člověk narozený v jiné rodině dobré kvalifikace, je třeba přijmout ho jako brāhmaṇu, a stejně tak nemá-li člověk narozený v rodině brāhmaṇy bráhmanské kvalifikace, je třeba ho brát jako nebrāhmaṇu či lépe řečeno jako příbuzného brāhmaṇy. Pán Śrī Kṛṣṇa, nejvyšší autorita nade všemi náboženskými zásadami Ved, na tyto rozdíly Osobně poukázal a vše vysvětlí v následujících ślokách.