SLOKA 42
tathāhṛtaṁ paśuvat pāśa-baddham
avāṅ-mukhaṁ karma-jugupsitena
nirīkṣya kṛṣṇāpakṛtaṁ guroḥ sutaṁ
vāma-svabhāvā kṛpayā nanāma ca
tathā—takto; āhṛtam—přiveden; paśu-vat—jako zvíře; pāśa-baddham—svázaný provazy; avāk-mukham—beze slova v ústech; karma—činnosti; jugupsitena—ohavné; nirīkṣya—když uviděla; kṛṣṇā—Draupadī; apakṛtam—toho, jenž jednal nízkým způsobem; guroḥ—učitelova; sutam—syna; vāma—nádherná; svabhāvā—povaha; kṛpayā—ze soucitu; nanāma—vzdala poklony; ca—a.
Śrī Sūta Gosvāmī řekl: Pak Draupadī uviděla Aśvatthāmu, svázaného provazy jako zvíře a mlčícího, protože se dopustil té nejohavnější vraždy. Jelikož byla dobrých mravů a dobrotivé ženské povahy, vzdala mu úctu jako brāhmaṇovi.
Pán Aśvatthāmu zatratil a Arjuna s ním zacházel jako se zločincem a ne jako se synem brāhmaṇy nebo učitele. Když však byl Aśvatthāmā přiveden ke Śrīmatī Draupadī, přestože naříkala nad vraždou svých synů a vraha měla před sebou, nemohla se ubránit tomu, aby mu projevila úctu, která se obvykle vzdává brāhmaṇovi nebo synovi brāhmaṇy. To způsobila její jemná ženská povaha. Ženy jako třída jsou podobné dětem, protože nemají schopnost rozlišovat jako muži. Jasně se ukázalo, že Aśvatthāmā není synem hodným svého otce Droṇācāryi, který byl brāhmaṇou, a byl proto odsouzen nejvyšší autoritou, Pánem Śrī Kṛṣṇou, ale mírná žena se přesto nemohla ubránit přirozenému projevu zdvořilosti k brāhmaṇovi.
Ženy v hinduistických rodinách až do dnešního dne vzdávají členům bráhmanské kasty náležitou úctu, přestože jsou mnohdy pokleslí a patří do kategorie brahma-bandhu. Muži však začali proti brahma-bandhuům protestovat, neboť to jsou lidé, kteří se sice narodili v dobrých bráhmanských rodinách, ale chovají se hůře nežli śūdrové.
Specifická slova v této śloce jsou vāma-svabhāvā, což znamená “od přírody mírná a něžná”. Dobrý muž nebo žena velice snadno přijme cokoliv, ne však člověk průměrné inteligence. Každopádně se však nesmíme vzdávat svého rozumu a schopnosti rozlišovat jen proto, abychom byli něžní. Musíme mít dobrou rozlišovací schopnost a každou věc náležitě posoudit. Neměli bychom následovat ženy s mírnou povahou a přijímat to, co není správné. Aśvatthāmā se mohl od povahově dobré ženy dočkat úcty, ale to neznamená, že je stejně dobrý jako pravý brāhmaṇa.