SLOKA 10
abhidravati mām īśa
śaras taptāyaso vibho
kāmaṁ dahatu māṁ nātha
mā me garbho nipātyatām
abhidravati—přilétá k; mām—mně; īśa—ó Pane; śaraḥ—šíp; tapta — žhavý; ayasaḥ—železný; vibho—ó veliký; kāmam—touha; dahatu — nechť spálí; mām—mě; nātha—ó ochránče; mā—ne; me—mé; garbhaḥ—embryo; nipātyatām—je potracené.
Ó můj Pane, jsi všemocný. Ohromnou rychlostí se ke mně přibližuje žhnoucí železný šíp. Můj Pane, mě samotnou ať spálí, jestli si to přeješ, ale ať prosím nespálí a nepotratí mé embryo. Prokaž mi prosím tuto laskavost, můj Pane.
Toto se odehrálo po smrti Abhimanyua, manžela Uttary. Uttarā, vdova po Abhimanyuovi, mohla následovat svého manžela, ale jelikož byla těhotná a Mahārāja Parīkṣit, velký oddaný Pána, byl v jejím lůně, byla zodpovědná za jeho ochranu. Matka dítěte má velikou zodpovědnost, aby poskytla dítěti veškerou ochranu, a Uttarā se proto neostýchala jít přímo za Pánem Kṛṣṇou. Uttarā byla dcerou velikého krále, manželkou velikého hrdiny a žákyní velikého oddaného, a později se také stala matkou dobrého krále. Dostalo se jí štěstí po všech stránkách.