SLOKA 40
ime jana-padāḥ svṛddhāḥ
supakvauṣadhi-vīrudhaḥ
vanādri-nady-udanvanto
hy edhante tava vīkṣitaiḥ
ime—všechna tato; jana-padāḥ—malá i větší města; svṛddhāḥ—vzkvétala; supakva—zralé; auṣadhi—byliny; vīrudhaḥ—zelenina; vana—lesy; adri—hory; nadī—řeky; udanvantaḥ—moře; hi—jistě; edhante—vzrůstají; tava—Tebou; vīkṣitaiḥ—viděné.
Všechna města a vesnice vzkvétají po všech stránkách, neboť je hojnost bylin a obilí, stromy jsou obalené ovocem, řeky plné vody, hory plné nerostů a oceány plné bohatství. To všechno jen proto, že se na ně díváš.
Blahobyt lidstva vzkvétá díky přírodním darům a ne díky obřím průmyslovým podnikům. Průmyslové giganty jsou výplody bezbožné civilizace a ničí ušlechtilé cíle lidského života. Čím více budeme rozvíjet tento komplikovaný průmysl ničící životní energii lidí, tím více budou prostí lidé neklidní a neuspokojení, třebaže několik bohatých bude moci žít marnotratně díky vykořisťování. Přírodní dary jako je obilí, zelenina, ovoce, řeky, hory s nerosty a drahokamy a moře plná perel jsou dary Nejvyššího, a podle Jeho přání je hmotná příroda buď plodí v hojnosti nebo je skrývá. Přirozeným zákonem je, že člověk může využít těchto božích darů přírody a spokojeně prosperovat, aniž by byl okouzlený vykořisťovatelským motivem, že bude vládnout hmotné přírodě. Čím více se snažíme využívat hmotnou přírodu pro své požitkářské rozmary, tím více se zaplétáme do reakcí za tyto vykořisťovatelské snahy. Máme-li dostatek obilí, ovoce, zeleniny a bylin, nač je nám třeba udržovat jatka a zabíjet nebohá zvířata? Má-li člověk dostatek obilí a zeleniny, není důvodu, aby zabíjel zvířata. Tokem řek se zúrodňují pole, a ta dávají více než potřebujeme. Hory dávají nerosty a oceány perly. Má-li lidská civilizace dostatek obilí, nerostů, drahokamů, vody, mléka atd., nač by měla za cenu práce některých nešťastníků vytvářet tak strašné průmyslové podniky? Všechny tyto přírodní dary ale závisejí na milosti Pána. Je tedy třeba, abychom se řídili zákony Pána a dosáhli dokonalosti lidského života oddanou službou. Kuntīdevī to v tomto verši velice jasně naznačuje. Přeje si, aby jim Bůh udělil Svoji milost a aby tak království dále přirozeně vzkvétalo.