SLOKA 46
vyāsādyair īśvarehājñaiḥ
kṛṣṇenādbhuta-karmaṇā
prabodhito ’pītihāsair
nābudhyata śucārpitaḥ
vyāsa-ādyaiḥ—velkými mudrci, které vedl Vyāsa; īśvara—všemocný Bůh; īhā—vůlí koho; jñaiḥ—učenými; kṛṣṇena—Kṛṣṇou Samotným; adbhuta-karmaṇā—tím, Jehož skutky jsou nadlidské; prabodhitaḥ—utěšen; api—přesto; itihāsaiḥ—důkazy z dějin; na—ne; abudhyata—uspokojený; śucā arpitaḥ—nešťastný.
Král Yudhiṣṭhira byl velice zarmoucen a nepřesvědčily ho ani argumenty velkých mudrců vedených Vyāsou a Samotným Pánem Kṛṣṇou, Jehož skutky jsou nadlidské, ani všechny důkazy z dějin.
Zbožný král Yudhiṣṭhira se cítil zahanben hromadným masakrem lidí v bitvě na Kurukṣetře, který padal hlavně na jeho účet. Na trůnu byl Duryodhana a vládl s úspěchem — v určitém smyslu tedy nebylo důvodu bojovat. Podle zásad spravedlnosti měl Yudhiṣṭhira přijít namísto něj. Kolem tohoto bodu se soustředily všechny politické otázky a do boje mezi soupeřícími bratry se zapojili všichni králové a obyvatelé celého světa. Na straně krále Yudhiṣṭhira byl i Pán Kṛṣṇa. V Mahābhāratě, Ādi-parvě (20) se říká, že během osmnácti dnů bitvy na Kurukṣetře bylo zabito 640 miliónů mužů a několik set tisíc bylo pohřešovaných. Byla to tedy největší bitva za posledních pět tisíc let.
Představa, že tento masakr se odehrával jen proto, aby na trůn mohl zasednout Mahārāja Yudhiṣṭhira, byla pro něj zničující a král se proto od velikých mudrců, jako byl Vyāsa a Pán Samotný, nechával přesvědčit na základě důkazů z dějin, že bitva byla spravedlivá a že pravda byla na jeho straně. Mahārāja Yudhiṣṭhira však nenacházel klidu, přestože k němu promlouvaly největší osobnosti doby. O Kṛṣṇovi se zde hovoří jako o vykonavateli nadlidských činů, ale v tomto případě nemohl ani On ani Vyāsa krále Yudhiṣṭhira přesvědčit. Znamená to, že byl se Svými nadlidskými schopnostmi v koncích? To jistě ne. Vysvětlení je takové, že Pán jako īśvara neboli Nadduše v srdcích jak krále Yudhiṣṭhira, tak Vyāsy vykonával ze Své vůle skutky ještě více nadlidské. Jako Nadduše krále Yudhiṣṭhira králi nedovolil, aby ho přesvědčila slova Vyāsy a ostatních včetně Jeho Samotného, neboť si přál, aby král vyslechl pokyny umírajícího Bhīṣmadeva, který byl dalším velkým oddaným Pána. Pán chtěl, aby velký válečník Bhīṣmadeva v posledních chvílích své hmotné existence viděl Jeho Osobně a také své milované vnuky, krále Yudhiṣṭhira atd., nyní znovu na trůnu, a aby tak mohl odejít v míru a pokoji. Bhīṣmadeva nebyl nikterak nadšený z toho, že musel bojovat proti Pāṇḍuovcům, kteří byli jeho milovanými vnuky nemajícími otce. Ale kṣatriyové jsou zároveň velice tvrdí muži, a jelikož Bhīṣmadeva žil na Duryodhanův účet, byl zavázán bojovat na straně Duryodhanově. Pán si navíc přál, aby Bhīṣmadevova slova uklidnila krále Yudhiṣṭhira. Svět měl shlédnout, že Bhīṣmadeva převyšuje v poznání každého, včetně Pána Samotného.