SLOKA 50
naino rājñaḥ prajā-bhartur
dharma-yuddhe vadho dviṣām
iti me na tu bodhāya
kalpate śāsanaṁ vacaḥ
na—nikdy; enaḥ—hříchy; rājñaḥ—krále; prajā-bhartuḥ—toho, jehož starostí je péče o blaho občanů; dharma—pro spravedlivý cíl; yuddhe — v boji; vadhaḥ—zabíjení; dviṣām—nepřátel; iti—to vše; me—pro mne; na—nikdy; tu—ale; bodhāya—pro uspokojení; kalpate—jsou určeni vládnout; śāsanam—příkaz; vacaḥ—slova.
Není hříchem, když král zabíjí pro spravedlivou věc v zájmu blaha svých občanů. Ale toto pravidlo se v mém případě nedá použít.
Mahārāja Yudhiṣṭhira uvažoval takto: neměl žádné místo ve vládě — království vedl Duryodhana a o všechny obyvatele bylo dobře postaráno a tolik živých bytostí bylo zabito jenom kvůli jeho osobnímu zájmu získat království z Duryodhanových rukou. Jelikož k zabíjení nedošlo v rámci správy státu, ale pro jeho vlastní povýšení, bral zodpovědnost za všechny hříchy na sebe.